Podivně oblečená skákající postava se v období Protektorátu objevovala ve všech pražských čtvrtích a občas ji prý lidé spatřili i v dalších městech. Podle některých zvěstí jí svítily oči, podle jiných její tvář zakrývala zvláštní maska. Všichni svědkové se však shodovali v tom, že takřečený "Pérák" měl na botách připevněny pružiny, které mu umožňovaly skákat do nepřirozené výšky.
Městská legenda o Pérákovi byla tak silná, že ženy ve Vysočanech ze strachu z neznámého přízraku odmítaly chodit na noční směny. Tajemný mstitel přitom na poctivé české občany neútočil. Přepadával jen nacisty a jejich kolaboranty.
Většinou se navíc omezil jen na sabotérské kousky a čmárání protiněmeckých hesel po zdech. Nacisté se ho přesto děsili. Hrozivý pro ně byl jen už fakt, že Pérák pozvedal sebevědomí českého národa a povzbuzoval ho v odbojové činnosti. Veškeré zátahové akce okupantů však skončily neúspěchem. Pérák se nedal chytit. Proslýchalo se, že uměl přeskočit jedoucí vlak i střechy domů. Šanci proti němu neměly ani kulomety - nikdo se do něj nestrefil.
Kromě výpovědi očitých svědků se nám nezachoval žádný důkaz o tom, že Pérák skutečně existoval. Jeden jedinečný aspekt se mu však nedá upřít - na rozdíl od jiných superhrdinů, kteří se zrodili v kreativních hlavách kreslířů a spisovatelů, Pérák vzešel z městských lidových pověstí a v jeho existenci se skutečně věřilo.
