Tuto jednoletou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých nalezneme téměř všude. Vyskytuje se jak v záhonech, na polích i vinicích, tak také v kompostech nebo rumištích. Vyhledává totiž středně vlhkou písčitou půdu, bohatou na živiny.
Její původní domovinou je Jižní Amerika. Do Evropy se dostala okolo roku 1790 jako exotická bylina. Zajímavostí je, že dnešní rostliny, jež najdeme na starém kontinentu, pravděpodobně pochází z exempláře pěstovaného v pařížské botanické zahradě.
Odtud se rozšířil způsobem, který všechny zahrádkáře děsí i ve snu. Peťour se rozmnožuje nejen semeny, ale také polehlou lodyhou, jež umí zakořenit. Po každém zkypření půdy se navíc na povrch dostávají další semena a nažky dozrávají ještě několik dnů po jejich likvidaci.
Pěťour maloúborný
Pokud tedy chcete peťoura najít, stačí se rozhlédnout. Poznáte ho snadno. Má zelenou, až 50 cm vysokou lodyhu, jemné listy s nepravidelně slabě pilovitými zuby. Úbory vypadají, jako kdybyste zkombinovali květy jahodníku a sedmikrásky. Kvete od května až do prvních mrazíků.
I v pozdním létě a na podzim tak můžete získat účinnou léčivku, jež podle jihoamerických indiánů zpevňuje dásně postižené paradentózou, působí desinfekčně, snižuje horečku a krevní tlak, zvyšuje laktaci u kojících žen a zevně příznivě léčí ekzémy a kožní záněty.
Bylinkáři ho navíc používají ke zlepšení látkové výměny, k čištění krve, jako imunostimulant a antipyretikum. Účinně prý snižuje horečku a vyhání záněty z těla. Lze se na něj spolehnout i při snaze celkově posílit organismus.
Obsahuje totiž vitamin C, antioxidanty flavonoidy, saponiny, u něž byl prokázán kladný vliv na vstřebávání cholesterolu, silice a pryskyřičné látky.
Jak peťour užívat
Z rostliny se nejčastěji sbírá kvetoucí nať a vyrábí se z ní odvar nebo se odšťavňuje. Použít ji můžete i na zábaly nebo koupele. Vhodná je však také do salátů nebo ho jako špenát.
Peťour prý nemá vedlejší účinky ani žádné kontraindikace. Vysokým dávkám nebo dlouhodobému užívání by se ale měly vyhnout těhotné ženy. Pokud berete léky, pro jistotu se o jeho zařazení do jídelníčku poraďte se svým lékařem.
Zdroje: www.bylinkyprovsechny.cz, www.cs.wikipedia.org, www.botanika.wendys.cz, www.bylinkyproradost.cz