Petr I. Portugalský (1320 – 1367) se sice narodil jako třetí syn v pořadí, ale protože jeho bratři zemřeli už v raném dětství, stal se přímým nástupcem trůnu. Za manželku mu byla vybrána Konstancie Kastilská, která do Portugalska přicestovala s neobyčejně půvabnou dvorní dámou Inés de Castro.
"Její pleť byla tak průsvitná, že bylo vidět, jak jí při přípitku protéká víno hrdlem, a její oči byly modré jako nebe," popisují Inés prameny.
Ze své nevěsty Petr příliš nadšený nebyl, zato se vášnivě zamiloval do Inés. Jeho otec se rozhněval a nebezpečně přitažlivou dívku nechal odvézt do kláštera.
V roce 1345 Konstancie zemřela při porodu třetího dítěte. Petr takřka okamžitě prohlásil, že nyní pojme za manželku Inés, kterou hluboce miluje. Afonso to ale nedovolil. Petr přesto udržoval se svou milenkou tajný vztah a nabízené princezny odmítal. Z jeho pravé lásky se narodilo hned několik zdravých dětí.
Na krále doléhaly politické tlaky, Petrův poměr s dvorní dámou ohrožoval vztahy Portugalska s Kastilií. Když to nešlo po dobrém, nelegální svazek přerval násilně. Na Inés najal tři vrahy.
O dva roky později zemřel i Afonso a Petr se ujal trůnu. Konečně mohl dát průchod svým emocím a nechal hledat muže, kteří jeho životní lásku zavraždili. Dva z nich se podařilo dopadnout. Oba zemřeli krutou smrtí na popravišti - zaživa jim byla vytržena srdce z hrudi, což mělo připomenout navždy zlomené srdce Petrovo.
Když bylo učiněno spravedlnosti za dost, Petr I. dal na vědomí, že se s Inés ještě za jejího života tajně oženil, a lid ji má tudíž přijmout jako svou královnu. Legenda praví, že exhumoval její ostatky, oblékl je do honosných šatů a vystavil vedle svého trůnu. Dvořané pak museli před mrtvou Inés pokleknout a políbit jí ruku na znamení věrnosti.
Milenci spolu dodnes odpočívají v cisterciáckém klášteře Alcobaça. Na mramorových rakvích jsou vyobrazeny výjevy z jejich pohnutého života a najdeme tu i Petrův splněný příslib: "Budu s tebou až do konce světa."
