Car Petr Veliký se vydal na návštěvu Francie v roce 1717, kdy už stál v čele mocného Ruska 28 let. Tento panovník by se dal nejlépe nazvat jako pokrokový – rád se vzdělával, miloval cestování a bavilo ho poznávat zvyky a vyspělost jiných zemí. I proto se rozhodl odcestovat do Francie a země mu učarovala. Nalezl zde nejvíce inspirace pro své projekty, jimiž po dobu své vlády „vyšperkoval“ v tom nejlepším slova smyslu i Rusko.
Z venkovana silným vůdcem
Zprvu měl car s návštěvou Francie problémy. Země jej odmítla přijmout. Nebylo to však kvůli jeho nevalné pověsti prostopášníka a výstředního muže. Bylo to z diplomatických důvodů. Za doby vlády Ludvíka XIV. se Petr snažil Francii navštívit, ale byl naprosto bez šance. Ludvík jej považoval doslova za venkovana. Jenže pak se postavení Petra Velikého velmi změnilo a stal se významným hráčem na mocenském poli Evropy. Na dokument se podívejte zde:
Tak se mu nakonec dostalo po téměř třech desetiletích jeho vlády – možnosti Francii navštívit. Rusko mělo v té době moderní armádu i flotilu, Petr vyhrával války a díky jeho pokrokovosti se Rusko pyšnilo několika architektonickými skvosty. Takže 7. května 1717 konečně jeho kočár zastavil v Louvre. A začalo skutečné rodeo! Francouzská monarchie přivítala cara Petra se všemi náležitostmi a velkou slávou. I za tím byly politické cíle, jelikož Francie potřebovala spojence v mocenském boji s Habsburky.
Otcovské pudy vzbudily poprask
Návštěva Petra začala tím, že otcovsky objal tehdy ještě malého Ludvíka XV., kterému bylo teprve sedm let. Petr I., který byl vyšší než většina mužů té doby, vypadal vedle malého, Ludvíka jako obr. To byl první velký prohřešek proti etiketě, protože dobrosrdečný Rus nechápal, že by se měl k malému chlapci chovat jako k sobě rovnému.
Dvorské etiketě se ale pomalu učil, protože chtěl mnoho z toho, co viděl zejména ve Versailles, přenést do Petrohradu. Zajímaly ho především vyhlášené zahrady. Jeho pobyt v Louvru a později ve Versailles se tak stal skutečnou nekončící party, jak bychom řekli dnes.
Ruský car měl nevalnou pověst
Petr Veliký byl nepřehlédnutelný. Měřil více než dva metry, byl bez vousů, což nebylo tehdy u Rusů zvykem, a oblékal se podle poslední módy: Nosil ležérní krátké kabátce západního stylu. Návštěva Francie se tak stala legendární. A nakonec se podíval i do Versailles.
Petr Veliký coby zcestovalý muž měl o Versailles svou představu. Slyšel o paláci od mnoha vlivných lidí a toužil nádheru vidět na vlastní oči, aby si potom něco podobného vybudoval i v Rusku. Petrohrad – jak i název napovídá – je dodnes místem, které nese jeho rukopis a je tak jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších ruských měst. Car Petr Veliký byl znám coby notorický odpůrce či lépe řečeno narušitel dvorské etikety. Svou láskou k ženám, zhýralostem a alkoholu se navíc nikdy netajil, ba co víc, dával ji nepokrytě najevo. Taková byla jeho image. Když pak nakonec Versailles přece jen navštívil, nezklamal. Pozval si na zámek prostitutky!
Obnovená „sláva“ paláce ve Versailles
Zato Versailles zklamalo jeho. Již dávno to nebylo honosné sídlo, protože všechna šlechta odsud zmizela. I přesto se Petr a jeho skupina dvořanů ubytovali v zámku v komnatách Ludvíkovy tajné manželky, patronky ústavu šlechtičen, madame de Maintenon. A Petr se rozhodl místu vrátit zašlou slávu. Ale „jeho způsobem“.
První, co udělal, byl bujarý večírek, kam si car nechal přivést prostitutky. Bývalý komorník královy manželky byl jeho chováním velmi pohoršen, což ještě zveličil fakt, že se car chtěl s vdovou po Ludvíku XIV. setkat osobně. Ale na audienci nečekal, rovnou se k ní rozjel a překvapil Madame de Maintenon v posteli, kde trávila své poslední roky.
Za několik dní se palác ve Versailles změnil v neskutečný chlívek. A před odjezdem se dokonce Rusové neštítili ani toho vzít si s sebou to, co se jim líbilo – zejména vzácné drapérie. Jeho návštěva trvala měsíc a půl a byla nezapomenutelná pro celou Francii.
Carova návštěva zanechala v mysli Francouzů trvalý dojem a psalo se o ní ještě v 19. století. Petr Veliký položil základní kámen pro velmi silné francouzsko-ruské přátelství, které trvalo několik století a francouzská kultura inspirovala cara při dalším rozvoji jeho země.
Zdroje: rf-hobby.cz, en.chateauversailles.fr, ru.wikipedia.org, en.chateauversailles.fr/visit
