Petr Rössler vyrostl v Praze v dobře situované židovské rodině, která náboženství nijak nepraktikovala, do synagogy zavítala jen o velkých svátcích. Na začátku války rodiče uvažovali o emigraci do Jižní Ameriky, ale nestihli vyřídit veškeré papíry. Nacisté jim nejprve zabavili obchod a potom i dům. V říjnu roku 1941 byla rodina deportována do ghetta v Lodži.
Zde panovaly podmínky tak strašné, že polovina lidí z transportu zemřela hned během prvního roku, mezi nimi i Petrovi rodiče, teta a strýc. V ghettu řádil hlad a nemoci. Petr zůstal sám se svým o dva roky starším bratrem.
Před deportací do vyhlazovacího tábora v Chelmnu je oba uchránila práce v místních továrnách a dílnách. Řada na ně došla až v červnu roku 1944, když se lodžské ghetto likvidovalo. Jejich vlak zamířil do Osvětimi.
Na rampě se konala selekce, jejíž význam chlapci nechápali. Petrův 16letý bratr byl odeslán do houfu napravo, zatímco Petrovi doktor Smrt Mengele pokynul, aby se zařadil doleva. Nikdo z nově příchozích netušil, že levá strana znamená okamžitý konec v plynové komoře. Petr se naštěstí nehodlal od bratra odtrhnout, což mu zachránilo život. "Následoval jsem ho doprava a nikdo mě nezastavil. Proto tady jsem," vypověděl po letech.
Petr později pochopil, že musí o svém věku lhát, aby byl považován za pracovně schopného a nebyl zlikvidován. Když se konal nábor do tábora Kaufering, rovnou řekl, že je mu 16 let jako bratrovi. Oba díky tomu opustili brány nejhoršího pekla a dostali se do pekla snesitelnějšího.
V Kauferingu jim pomohl český původ. Práci pro ně vymyslel lékař Halpern, který byl rovněž českým Židem, a chlapcům se díky němu dostávalo lepší péče a zacházení. Po evakuaci tábora v dubnu 1945 dopochodovali do tábora v Allachu, kde se konečně dočkali osvobození americkou armádou.
Po návratu do Prahy se shledali se strýcem a tetou, jedinými přeživšími příbuznými, a po převratu v roce 1948 s nimi emigrovali do Austrálie. Petr vystudoval chemii a uchytil se v oboru, jeho bratr se stal architektem.
