V galerii najdete návod, jak se seznámit, když už vám není náct.

Zatímco moje bývalá žena nedělala při rozvodu problémy, velmi rozumně jsme se domluvili i na majetkovém vyrovnání, manžel Jany kladl všechny možné překážky, pokusil se využít ve svůj prospěch i svou slabozrakost a částečný invalidní důchod.

Jana mu nakonec přenechala jejich společný byt i s veškerým zařízením, odešla jen s osobními věcmi a tehdy 16letou dcerou Tamarou. Janin manžel nakonec byt výhodně prodal a přestěhoval se do garsonky, a měl tak prostředky i na zaplacení pečovatelky, protože z peněz z prodeje bytu nedal Janě, ale ani dceři ani korunu. Žili jsme klidně a spokojeně, Tamara vystudovala bytovou architekturu a nakonec se odstěhovala do Londýna, kde měla vážnou známost, a dostala tam i zajímavou pracovní nabídku.

Odjezdem Tamary, která otce nejen občas navštěvovala, ale pravidelně mu posílala i peníze, vyvstaly pro nás nečekané problémy. Bývalý manžel začal Janu citově vydírat. Příklad: Peníze na pečovatelku mu docházejí. Sám si už neuvaří, neuklidí, nevypere. Invalidní důchod zdaleka nepokryje jeho potřeby, protože musí doplácet za léky. Dcera Tamara je daleko, nejezdí za ním a jemu se stýská.

Peníze už mu neposílá, protože má malé dítě a hypotéku na dům. Je zoufalý. Uvažuje o sebevraždě. Co si má taky na tom světě počít, sám, slabozraký, bez rodiny, bez přátel…

„Je mi ho líto,“ prohlásila jednoho dne Jana. „Na rozdíl od nás je nešťastný a sám. Ostatně byla jsem to já, kdo ho opustil, i když byl despota a život s ním bylo peklo.“ Nedokázal jsem říct ne. Zvítězilo moje „lepší já“. Finančně na tom nejsme špatně a nějakou tu korunu pustit můžeme.

Nezůstalo ovšem jen u toho. Janin exmanžel začal po Janě vyžadovat, aby mu vařila, prala, chodila s ním ven jako doprovod… Důvěřuje prý jen Janě, protože ji vždycky miloval! Jana tedy svému bývalému vaří a pere a dochází za ním dvakrát týdně, ale už mu to nestačí. Chtěl by i víkendy, aspoň každý druhý!

V poslední době Janě několikrát denně telefonuje a líčí jí své zdravotní problémy. Volá i v noci a předstírá srdeční záchvat. Nepřeháním! Když mě Jana v noci dvakrát vyburcovala, abychom za ním jeli, že asi umírá, nalezli jsme ho bez potíží. „Nezlobte se, že jsem vás vytáhl z postele, už je mi úplně skvěle, byla to jen momentální indispozice,“ usmíval se, když jsme mu navrhli, že zavoláme záchranku. A usmíval se vítězně!

Mám pocit, že víc než moje žena je teď Jana pečovatelka bývalého manžela. Copak neprokoukla tu jeho falešnou hru? Co mám dělat?

Petr, Karlovy Vary

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

„Nemocní tyrani“ případně „bezmocní tyrani“ patří mezi uznávané vztahové diagnózy. Pokud jim porozumíme, tak jde vždy o tvrdou manipulaci okolím. Dané chování je naučené zpravidla již z dětství. Nemocné dítě nemusí do školy, rodiče se mu více věnují, některé zákazy jdou stranou.

Janin exmanžel toto chování kopíruje. Jeho manipulace jsou však zcela vědomé. Bohužel tu platí úsloví o podaném prstu a amputaci celé ruky.

Když „nemocný tyran“ zjistí, že emoční vydírání a hrozby sebezničením vedou k úspěchu, pak bude danou strategii používat vždy, když bude chtít získat nějaké výhody.

Jedinou obranou je poskytnutí pouze nezbytné pomoci. Pro Janu a jejího nynějšího muže by to znamenalo, že by se měli omezit na symbolickou finanční výpomoc a na zajištění odborného servisu – lékaři, dům s pečovatelskou službou, případně LDN. Pokud totiž ten kolotoč nezarazí včas, pak by už pomalu měli ve svém bytě chystat pokojíček pro Janina exmanžela.

Od věci by asi nebyla ani návštěva Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.