Láska k přírodě se u Petra Vacka objevila již v dětství. Vystudoval proto přírodovědné gymnázium Botičská v Praze. Později ho naplno pohltilo herectví. Na ekologii a ochranu svého okolí ale nezapomněl. Právě naopak.

Stal se členem rady Greenpeace ČR, moderoval dětský pořad Pomáhejme si, televizní show Tajemství těla a v seriálu Expedice Ulice otevírá otázku ekologie vtipně a stravitelně.

„Scénář si píšeme s kolegyní Veronikou Mackovou, která je v reálném životě také velká aktivistka, sami,” řekl v rozhovoru pro Novinky.cz. To je podle něj ideální práce, protože často prezentuje to, co na vlastní kůži již zažil.

Petr Vacek totiž rád experimentuje a nebojí se inovací. Ty zkouší především ve svém řadovém domě o dispozici 5+1 v Praze 4. 

Sen o soběstačném domě

„Začalo to díky rekonstrukci. Objevila se dotace Zelená úsporám, ale abychom splnili podmínky, museli jsme ušetřit 60 % energie na vytápění. Předělali jsme tedy podlahy, měnili okna a dveře, zateplovali jsme stěny i střechy. Nakonec jsme úsporu zvládli,” představuje prvotní impuls k cestě k částečně soběstačnému bydlení.

Dalším krokem bylo pořízení kondenzačního kotle, slunečního ohřevu vody a instalace fotovoltaiky. V zimě se tak čtyřpatrový dům vytápí i díky spalinám, jež by normálně unikly komínem a v létě má celá rodina k dispozici teplou vodu a elektřinu ze sluníčka.

„Máme na půdě baterie o velikosti dvou malých kufříků. Ty dělají zásobu na večer a noc. Přebytky pak pouštím zadarmo do sítě,” vysvětluje v rozhovoru pro magazín Blesk.

Mezi Petrovy největší koníčky ale patří úspora vody. Svým systémem recyklace překvapuje nejen svou rodinu, ale také své kolegy.

Ekonadšenec

„Pokaždé, když se sprchuji, stojím nad kýblem a vše, co po mě steče a zachytí se uvnitř, použiji při splachování. Stejně upotřebím i vodu z vany, v níž se předtím koupaly děti,” vyjmenovává „Pokud prší a máme dostatek dešťové vody, využíváme i ji. Pak běháme s kýblem nahoru a dolů."

V roce 2021 navíc přiznal, že malou potřebu vykonává do kelímku a obsah pak vylévá na kompost. „Má to dvojí výhodu. V moči je dusík a ušetřím za splachování,” směje se. Také si začal vlastnoručně vyrábět sliz na praní a šumivé koule do vany.

Domov rodiny Petra Vacka není jen ekologický, ale také osobitý. „Miluju věci, na kterých je vidět, jak říkal Werich, ten pomíjivý dotek lidství. Proto se mi nelíbí moderní architektura, vyznačující se betonem a sklem. Přijde mi to jako podzemní garáže. Mám rád fotky, malůvky, vzkazy od dětí a podobné hloupůstky.”

Dům z 80. let tak na první pohled dýchá pohodovou a útulnou atmosférou. Pomáhají ji vytvářet nejen různé dekorace, ale také police s knihami, CD a DVD nosiči. „Zbyly po mé mamince a mně je líto je vyhodit. Nikdo to už neposlouchá a možná ani ta elektronika, kde by se daly přehrávat, nefunguje,” říká Petr Vacek, jenž zároveň rád dává druhý život nepotřebným věcem, z kterých vyrábí například skleničky.

Zdroje: www.novinky.cz, www.cs.wikipedia.org, www.drevostavitel.cz, www.blesk.cz