Šílené zvrhlé večírky na dvoře Petra Voka byly horší než ve filmu: Jak vypadaly?

Petr Vok v podání Miloše Kopeckého

Petr Vok v podání Miloše Kopeckého

Foto: Profimedia

Dlouho žil ve stínu svého staršího bratra Viléma, který byl úspěšným politikem a de facto českým místokrálem. Těžko by tak tušil, že se do historie zapíše jako štědrý dobrodinec, renesanční kavalír a především jako roztomilý prostopášník.

Petr Vok z Rožmberka se narodil 1. října roku 1539 do významné šlechtické rodiny Rožmberků, která v jižních Čechách vybudovala silné panství. Vyrůstal na krumlovském hradě, kde pro něj byla zřízena speciální škola. Učil se nejen číst a psát, ale také mluvit latinsky a německy. Pražský bakalář Jan Makovský z Makové zvaný Aquarius ho zdokonaloval také v literárním umění a etice. Mladého Petra však sedění u učebnic nebavilo. Raději se proháněl na koni a lovil zvěř. Lákalo ho také cestování.

Zdroj: Youtube

Svůj sen si splnil v roce 1562, kdy se vydal na tzv. kavalírskou cestu. Cílovou destinací bylo Nizozemsko. To mladíka naprosto uchvátilo. Fascinovala ho nejen lidnatost měst, ale také vyspělost krajiny a čilý obchodní ruch. Petr ve velkém nakupoval obrazy, knihy a psal si podrobný deník.

Petr Vok a večírky

Historici se domnívají, že právě v zahraničí zažil Petr Vok na vlastní kůži bujaré večírky, které se mu natolik zalíbily, že je začal pořádat na svém zámku v Bechyni. Proslulý jimi byl konkrétně Ferdinand Tyrolský, jež v paláci Ambras nad Innsbruckem zřídil umělou Bakchovu jeskyni, v níž se vykonával přijímací obřad do pijáckého bratrstva. Petr Vok si podle Ferdinandova příkladu založil speciální knihu návštěv tzv. pokutní register, do něhož se musel podepsat každý, kdo se provinil proti pravidlům pijácké zábavy.

Mistr Jan Hus

Jak ve skutečnosti vypadal mistr Jan Hus. Zcela jinak, než jak ho znáte z obrazů

Hostiny měly svůj řád. Každý, kdo se do Bechyně dostavil, musel na uvítanou naráz vypít pohár vína o objemu zhruba čtvrt litru. Kdo to nezvládl, za trest mu byl podána další sklenička. Rozjařená nálada se tak dostavila velice rychle.

Existovalo právo první noci?

Jak vypadalo právo první noci: V různých dobách různě. Mnohé zvyky byly absurdní

„Jak jsem se u tebe rozjel! Když jsem dorazil domů, hned jsem ulehnul a nevstal jsem ani druhého dne. Kdybych další dva dny se tak vozívati měl, hrdlo bych jistě za to dáti musil." Napsal Petrovi Václav Holický, jakmile dorazil na svůj hrad Český Šternberk.

Roztomilý prostopášník

Holický nebyl jediným šlechticem, jež se na večírku Petra Voka tzv. uthl ze řetězu. Mikuláš Kořenský z Terejova do pokutního registru napsal: „Och, jak já rád dobré víno piji!" Simeon Běšín z Běšin si zase v opilosti stěžoval: „Má klisna je klepouchá a moje žena poctivost nemá." K textu připojil i obrázek dámy s odhaleným pozadím, kterou pronásleduje muž s pomlázkou.

O bujarých pitkách se nesly legendy. Figurovaly v nich také děvečky, jež bechyňskému pánovi sloužily. To nemohl přenést přes srdce jeho bratr Vilém, jež se za Petra styděl. „Je jich přesně dvanáct. Tato děvčata mají klíče od pokojů, dnem i nocí nevěrně jej obšťastňují i u stolu mu slouží. K tomu žádný řád, pobožnosti ani zprávy," stěžoval si v roce 1573.

Zdroj: Youtube

Nezdravý životní styl se Petrovi Vokovi z Rožmberka stal osudným. Když 6. listopadu 1611 v Třeboni ve věku 72 let zemřel, lékaři při pitvě odhalili, že „plíce byly zkažené, játra zpeklá a v měchýři měl veliký špičatý kámen." Pravděpodobně tak zemřel na cirhózu jater a vodnatelnost.

Zdroj:

www.stoplusjednicka.cz, www.zoom.iprima.cz, www.zoom.iprima.cz, www.novinky.cz