Podle všeobecně přijímané „africké teorie“ se moderní člověk nejprve vyvinul v Africe před přibližně 200 000 lety a poté se postupně rozšířil do celého světa. Nález lebky z Petralony v roce 1959 místním pastýřem v jeskyni v Řecku však tuto teorii zcela rozbíjí a přepisuje historii evoluce člověka tak, jak ji známe. Pastýř náhodně objevil jeskyni plnou stalaktitů a stalagmitů a následný výzkum v místě odkryl obrovské množství zkamenělin. Na video o objevu se podívejte zde:
Co je lebka z Petralony
Lebka člověka z Petralony nebo " Archanthropus z Petralony“ byla poprvé objevená v roce 1959 místním pastýřem a původně byla považovaná za zvířecí. Byla nalezená zaseknutá ve stěně jeskyně nedaleko Chalkidiki v severním Řecku. Její nositel je považovaný za nejstaršího lidského "evropoida", tedy hominida vykazujícího evropské rysy.
Následná analýza však odhalila, že se ve skutečnosti jedná o lidskou lebku, která patřila jedinci žijícímu přibližně před 700 000 lety. Tento objev zpochybňuje představu, že moderní lidé se vyvinuli výhradně v Africe a ostatní hominidé, jako například neandrtálci, se objevili až mnohem později.
Je proto zcela jasné, že objev lebky vyvolal mezi archeology a antropology polemiku, přičemž někteří tvrdí, že představuje nový druh člověka, zatímco jiní naznačují, že by mohlo jít o důkaz rané migrace z Afriky.
Člověk, který se vyvinul v Evropě
Zkoumáním jeskyně a lebky samotné byl pověřený doktor Aris Poulianos, odborný antropolog, který se těšil velké popularitě a vážnosti. Jeho výzkum lebečních a antropometrických charakteristik současných Řeků byl základním kamenem k prokázání toho, že současní Řekové jsou potomky starověkých Řeků, a nikoliv slovanských národů. Aris Poulianos studoval pozůstatky raných hominidů z Petralony od 70. let 20. století.
Protože v téže oblasti a vlastně v celém Řecku došlo k převratným nálezům, není se čemu divit, že doktorův výzkum prokázal, že petralonský člověk je nejstarším člověkem tohoto stáří, který byl kdy v Evropě objevený, a navíc nepochází z Afriky, ale vyvinul se nezávisle v Evropě.
Lebka člověka z Petralony nebo " Archanthropus z Petralony“ byl poprvé objeven v roce 1959 místním pastýřem a původně byla lebka považována za zvířecí.
Pokusy o vyvrácení Poulianosova výzkumu
Výzkum vyvolal četné kontroverze. Dva němečtí badatelé se počátkem 60. let pokusili vyvrátit Poulianosovu teorii tím, že lebka byla stará pouze 50 000 let a pocházela od afrického předka. Jenže jejich výsledky nebyly uznané, a naopak bylo ze sedimentů potvrzené, že stáří lebky je skutečně 700 tisíc let.
Skutečnost, že se jedná o samostatný druh, který nepřišel z Afriky, později potvrdili i další vědci a odborníci. Výzkum na toto téma v Řecku probíhal až do roku 1983 s přestávkou způsobenou diktaturou v zemi. Poté vláda na lokalitě zakázala další vykopávky a výzkum doktora Poulianose byl rovněž pohřben, protože byl v rozporu s tehdy převládající teorií evoluce člověka.
Lebka z Petralony má zásadní význam pro naše chápání evoluce člověka a historie pravěkých civilizací. Její objev naznačuje, že příběh lidské evoluce je mnohem složitější a mnohotvárnější, než se dosud myslelo a naše zažité představy o vzniku a vývoji lidské civilizace bude možná nutné přehodnotit. I tak je ale potřeba přistupovat k podobným „převratným“ objevům s otevřenou myslí.
Zdroje: www.bizsiziz.com, www.thearchaeologist.org, wikipedia.org/wiki/Hombre_de_Petralona
