Forusracidi se objevili až po éře dinosaurů a vyhynuli asi před 2 miliony let, kdy jejich hrůzovláda skončila. Jejich vyhynutí souvisí se vznikem Panamského průlivu, který poprvé spojil Severní a Jižní Ameriku. Existují jasné důkazy, že terarijní ptáci migrovali na sever. Jejich fosilie se objevily v Texasu a na Floridě, pak se ale setkali se silnějšími predátory, jako jsou jaguáři a šavlozubé kočky. Ti naopak migrovali na jih a byli silnější. Hrůzoptáci začali vymírat. Bojovali o stejné zdroje potravy a nevyhovovala jim ani tehdejší změna klimatu. Přesná příčina jejich vyhynutí je však stále zkoumána.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Kdo byli Phorusrhacidae?

Druh oficiálně nazvaný Phorusrhacidae měl spoustu různých poddruhů, z nichž ty největší exempláře dosahovaly výšky přes 3 metry a vážily přes 450 kg. Byli velice rychlí a díky jejich jako sekera ostrému zobáku se stali ve své době vrcholnými predátory, jimž se přezdívá terorističtí ptáci či hrůzoptáci.

Poprvé popsal druh Phorusrhacidae argentinský paleontolog Florentino Ameghino v roce 1887. Jemu a jeho bratrovi se podařilo najít v Patagonii neúplnou čelist, o níž si zprvu mysleli, že se jedná o nějakého příbuzného orla nebo jestřába. Objev pojmenovali Phorusrhacos longissimus. Později se ale ukázalo, že místo orla nebo jestřába byl tento pravěký hrůzopták příbuzný seriemě, jihoamerickému ptáku.

Ptačí teroristé

Forusracidi nemilosrdně ovládali Jižní Ameriku. Byli obrovští, velmi rychlí a s mohutnými zobáky. I když neuměli létat, dokázali vyvinout rychlost až 96 km / hodinu, tedy stejnou, jako rychlé auto. Útočili a jejich zobáky nemilosrdně zabíjely. Dokonce se tato monstra nebála k zabíjení použít ani svou hlavu, nejen zobák. Jejich hlavy zasazovaly smrtící údery.

Forusracidi mají asi 29 různých druhů, z nichž většina je poměrně malá, okolo 120 cm. K monstrózním druhům patří Kelenken guillermoi, který byl objeven roku 2004 a dosahuje výšky přes tři metry.

Kelenken byl pospán roku 2007 paleontologem Luiseem Chiappem. Tomu se podařilo objevit do té doby největší známou lebkou forusracida. Vlastně se jednalo o největší lebku ptáka vůbec.

„Malý papoušek kakadu vám může vyrvat prst," říká Chiappe a pro úplnost dodává: „Představte si, co takový pták mohl způsobit, jaké škody mohl napáchat pouhým úderem této masivní lebky a zobáku. Takže to je zřejmě jeden z velmi snadných způsobů, jak si představit, že takto tato zvířata zabíjela svou kořist."

Sporná teorie

Existuje i teorie, že forusracidi spíše štěkali, než kousali, čímž tvrdí, že byli býložravci než dravci. Když němečtí vědci prozkoumali složení izotopů vápníku v jejich kostech, zjistili, že se podobají spíše býložravcům.

O hrůzoptácích pojednává i tento dokument:

Zdroj: Youtube

I přesto se ale masožravá teorie jeví pravděpodobnější, i když síla jejich skusu je pochybná. Stejně tak nevíme, čím se forusracidi živili. Ale zvuk jejich hlasu se podařilo zrekonstruovat po objevu dobře zachovalého exempláře Llallawavis scagliali v roce 2010. Díky rekonstrukci vnitřního ucha forusracida byl jeho vnitřní zvukovod porovnán s žijícími druhy a na závěr bylo konstatováno, že zněl jako emu nebo pštros. "Jsme schopni říci, že ptáci terejové měli citlivost na nízké frekvence - takže zřejmě vydávali také nízkofrekvenční zvuky," řekl Degrange, vědec, který zvuk forusracidů analyzoval.

Zdroje:

allthatsinteresting.com/terror-birds, en.wikipedia.org, www.youtube.com