Morosini doplatila na svou krásu. Mučednice ubránila panenství za strašnou cenu

20. červen 2020 četba na 6 minut
Pierina Morosini

Pierina Morosini

Foto: Unknown author / Public domain/beatapierinamorosini.com

Italská panna, mučednice čistoty a patronka obětí znásilnění Pierina Morosini zemřela před třiašedesáti lety násilnou smrtí. Katolická církev si její památku připomíná každý rok. 

Italská panna a mučednice čistoty Pierina Morosini se narodila 7. ledna 1931 jako první z devíti dětí do rodiny nočního strážce v malém italském městečku Fiobbio v provincii Bergamo v oblasti Lombardie. Pierina vyrůstala v křesťansky silně založené rodině a dle zvyklostí byla druhý den po narození pokřtěna. Její otec Rocco Morosini pracoval v místní továrně jako noční strážce a matka Sara Noris pečovala o domácnost a vychovávala postupně devět dětí.

Pierina byla již od dětství velmi zbožná a od svého biřmování ve věku šesti let chodila denně do kostela. K prvnímu svatému přijímání přistoupila rok poté. Aby se mohla účastnit Mše svaté, která začínala v šest hodin ráno, musela vstávat před pátou hodinou, aby stihla stezkou pro muly sejít dolů do vesnice. Domů se vrátila na snídani a poté zpátky do vesnice tak, aby byla v devět hodin ve škole.

Ze všech nejlepší

Pierina byla nejlepší žačkou ve třídě, nejen v náboženství, ale také v ostatních předmětech. Měla mimořádné nadání na všechny předměty, které se ve škole vyučovaly. Kvůli chudobě však studovat nemohla, proto se v jedenácti letech začala učit za švadlenu. Díky své zručnosti to zvládla za velmi krátkou dobu. Byla velmi pracovitá, své matce pomáhala s domácnosti, a jakožto nejstarší z dětí se starala o své mladší sourozence. Zastala mnoho domácích prací, pletla, šila, pomáhala v kuchyni, nikdy se příkazům rodičů nevzpouzela a vždy splnila vše, co po ní požadovali. Její matka o ní často říkávala: „Mít takovou dcerku, to je Boží milost“.

Od patnácti let začala pracovat v textilní továrně v Albinu, v přádelně bavlny. Továrna byla vzdálena asi hodinu a půl pěší chůze od místa bydliště. Když pracovala na ranní směnu, musela vstávat před čtvrtou hodinou ranní, aby se mohla zúčastnit alespoň části mši svaté a přijala svaté přijímání. V době kdy chodila na odpolední směnu, se mohla účastnit celé eucharistické oběti. V továrně pracovala jedenáct let, tedy po celou dobu do své smrti.

Zbožná a obětavá

Pierina nepracovala pouze v textilní továrně a doma, ale zastávala také své poslání na farnosti. Vyučovala náboženství a sbírala dary na podpory seminaristů. Po nedělní ranní mši se vracela zpátky do kostela na odpolední nešpory (odpolední pobožnost) a výuku katechismu. Byla nejenom velmi zbožná, ale také obětavá, doprovázela nemocné, chlebem obdarovávala chudé pocestné, nikdy nebyla ani trochu lakotná. Vstoupila do III. řádu sv. Františka a zasvětila se zcela Pánu skrze tři sliby – slib čistoty (panenství), slib chudoby a poslušnosti. Tyto sliby obnovovala vždy dvakrát do roka o slavnosti Neposkvrněného Početí a o slavnosti Seslání Ducha svatého.

Jednou z velkých radostí jejího života byla pouť do Říma, kterou vykonala v roce 1947 při příležitosti blahořečení malé mučednice z Nettuna. Pierina byla skutečnou mučednicí, uměla trpět a každé utrpení přijímala jako dar od Boha. Jednou utrpěla úraz na noze u tkalcovského stavu, a když se jí rána zanítila, musela zůstat více jak měsíc v nemocnici. Ani jednou si nepostěžovala, nelitovala se a veškeré trápení a bolest, které jí vstoupily do života, snášela s pokorou.

Roztříštěná lebka a poraněný mozek

Hodlala se stát řeholnicí a misionářkou, avšak osud byl proti ní. Když se Pierina vracela 4. dubna 1957 z ranní směny domů, šla na část mše svaté, přijala eucharistii a chvíli se zdržela na nákupech ve vsi. Domů vždy přicházela kolem 15:00, nejdéle o deset minut později. Když nebyla doma ani o půl čtvrté, vydal se ji hledat její bratr Santo. Pierinu našel bezvládnou ležet uprostřed stezky vedoucí k vesnici. Pierina měla roztříštěnou lebku a těžce poraněný mozek. Svědkové této nešťastné události žádní nebyli, případ byl rekonstruován postupně. Veškeré informace byly získány z výpovědi vraha, kterého policie zadržela dvacet dnů po napadení. Dvacetiletý mladík se doznal, že měl dívku vyhlédnutou již přes rok a měl s ní jisté „záměry“. Když se vracela Pierina domů velmi na ni naléhal a pokoušel se ji znásilnit. Pierina ve snaze uchovat svou čistotu vzala kámen, aby se násilníkovi bránila. Mladík jí však kámen vyrval z ruky a několikrát ji udeřil do hlavy, udělala pár kroků a upadla do bezvědomí. Takto ji našel její bratr Santo.

Ihned zavolali kněze, aby jí udělil svátost pomazání nemocných a viaticum (eucharistie podávána umírajícímu). Sanitní vůz ji poté odvezl do nemocnice v Bergamu. Chirurgové se snažili mladou ženu zachránit, ale zranění, které utrpěla, byla velmi závažná. Mladá mučednice zemřela 6. dubna 1957.

Blahoslavená

O tři dny později byla Pierina pochována v přítomnosti početného zástupu. Již tehdy byla považována za svatou a každý se chtěl dotknout její rakve. V roce 1972 rozhodl biskup bergamský na žádost faráře a početného zástupu věřících o otevření kanonizačního procesu. V den výročí jejího pohřbu 9. dubna 1983, byly přeneseny její ostatky z hrobu do farního kostela a 4. října 1987 prohlásil Pierinu Morosini papež Jan Pavel II. ve Vatikánu za blahoslavenou. Stalo se tak 30 let po její násilné smrti. Uctívání mučednic čistoty však dnes mnozí kritizují, podle nich znásilnění špiní oběť a nikoli pachatele.

Akční letáky