Všimli jste si, jak působil Vinnetou oduševněle, s jakou noblesou promlouval a s jakou grácií se pohyboval? Nebyla to náhoda. Pierre Brice se narodil jako potomek starého šlechtického rodu. Než se z něj stal rudoch s modrou krví, prošel řadou životních nástrah.
Válka pod okny
Jeho skutečné jméno znělo Pierre-Louis baron de Bris. Když vypukla druhá světová válka, bylo mu deset let a vzhledem k tomu, že rodný Brest leží v nejzápadnějším cípu Francie, bojovalo se téměř pod okny jeho dětského pokojíčku. Otec navíc sloužil jako důstojník u námořnictva, takže ho Pierre napodobil a v roce 1944 vyrazil na vlastní pěst do „akce". Po jednom bombardování pomáhal s vyprošťováním zraněných, později působil v odboji jako poslíček.
Adrenalin se mu zalíbil, takže v 19 letech definitivně utekl z domova a narukoval do cizinecké legie. Zúčastnil se bojů v Indočíně, kde poprvé ukázal smrti, že to s ním nebude mít tak jednoduché. Několikrát se ocitl tváří v tvář odhodlanému nepříteli, ale přežil. Sám později vzpomínal, že má na svědomí tři lidské životy. „Jednou jsem si dokonce říkal, že za pár minut zemřu," nedařilo se mu ani po letech vyhnat děsivé vzpomínky z hlavy. Jindy se připletl k výbuchu v dole, ale opět jako zázrakem vyvázl téměř bez zranění.
Později se jako výsadkář zapojil do bojů v Alžírsku. Když v roce 1952 odešel do civilu, tápal. Svět se změnil, vysloužilé vojáky už nikdo neobdivoval. Jediné, co měl, byla pohledná tvář.
Co dokáže náhoda
Chvíli se živil jako model, tanečník a akrobat, ale tajně snil o herectví. Měl však smůlu. Pozici uhrančivého mladíka si pro sebe ukradl typově velmi podobný a podle mnohých i talentovanější Alain Delon. Pierre se snažil studovat u jedné ruské herečky, ale marně. Rodiče navíc byli proti a přestali ho finančně podporovat. Když jednoho dne musel prodat psací stroj, aby měl na jídlo, rozhodl se odjet pryč. Úročiště našel v Itálii a ve Španělsku, kde hrál v divadlech a účinkoval v nepříliš kvalitních filmech. Málokdo ví, že dříve než indiánskou čelenku nosil třeba černou škrabošku jako Zorro.
Osud je ale nevyzpytatelný. Tou dobou několik tisíc kilometrů daleko se jistý desetiletý chlapec zamiloval do románů Karla Maye a ukázal je otci. Tím byl německý producent Horst Wendlandt, a protože chtěl udělat synovi radost, začal chystat film Poklad na Stříbrném jezeře. Všechny role byl obsazené poměrně rychle, ale najít vhodného kandidáta na post náčelníka Apačů se nedařilo. Uvažovalo se o Horstu Buchholzovi, avšak ten po úspěchu Sedmi statečných budoval kariéru v zámoří. Nakonec se Wendlandt vydal na filmový festival v Berlíně, kde si u vedlejšího stolu všiml Pierra.
Okamžitě si ho představil s dlouhými vlasy a měl jasno. Herec však projevil jen vlažný zájem. Role indiána ho nelákala, mayovky neznal a postava měla příliš málo textu. Pierre navíc neuměl jezdit na koni a neovládal němčinu.
Smutný náčelník
Zpočátku si Pierre vyčítal, že na film kývl. Hned v prvním záběru se dopustil takového trapasu, že kvůli ruměnci ve tváři připomínal skutečného rudokožce. Zničehonic se totiž vřítil do záběru, ač tam neměl co dělat. Později se ukázalo, že režisérův pokyn „bitte Ton", tedy „prosím zvuk", slyšel jako „Vinnetou" a domníval se, že ho volají před kameru.
Pierre byl přesvědčen, že film bude propadák, proto ho šokovalo, když si na konci natáčení všiml, že na klapce je najednou nápis Vinnetou. Režisér mu odvětil, že jde o záběr do dalšího filmu o apačském náčelníkovi. Pierre nevycházel z údivu ani v dalších šesti letech, kdy si Vinnetoua zahrál v 11 filmech. V Německu se z něj stala superhvězda, časopis Bravo ho měl za tu dobu na titulní straně celkem 56krát.
S Karlem Gottem se setkal několikrát. Slavík pak vzpomínal na Pierrovu zálibu v aromatických sýrech, kterými zamořil celý hotel.
K postavě indiánského náčelníka se vracel i v dalších letech, v divadelních představeních, na srazech fanoušků a také v televizním seriálu z roku 1980. Zdaleka mu to ale už nepřinášelo takovou radost. Stále více litoval, že přišel o jiné role. „Je to smutné, ale myslím to vážně. Po třetím pokračování jsem toho měl nechat," říkal později. Narážel tím na rok 1965, kdy vznikl film Vinnetou - Poslední výstřel, v němž slavný Apač přišel o život. Fanoušci si ale vynutili další filmy. „Byl jsem tehdy na vrcholu a šanci jsem promarnil," smutnil Pierre. Není divu, že k Vinnetouovi měl dvojaký vztah. „Jestli ho mám rád? Co mi zbývá, vždyť já s ním žiju celý život. Od roku 1962 jsem vlastně pořád jen Vinnetou," přemítal.
Přežil svou smrt
Jedna z mála příjemných stránek byla neutuchající přízeň opačného pohlaví. Pierre přiznával, že výčet jeho milenek byl dlouhý, ale jako pravý šlechtic o všech taktně mlčel. Možná právě proto trvalo dlouho, než se usadil. Až v roce 1977 se zamiloval do Němky Helly Krekelové, která byla o 21 let mladší a od mládí patřila mezi jeho oddané fanynky. Když měli o čtyři roky později svatbu, mnozí jim předpovídali brzký rozchod. Dvojice ale spolu zůstala až do Pierrovy smrti. „Moje žena je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Je to jedna z mála věcí, za které můžu Vinnetouovi poděkovat," smál se Pierre.
Mnoho lidí překvapilo, když se v roce 1998 vrátil k postavě apačského náčelníka. K téměř tříhodinovému filmu s názvem Vinnetou se vrací dokonce napsal scénář. Děj navazoval na snímek Vinnetou - Poslední výstřel. Slavný indián tehdy přežil svou smrt, zázračně se uzdravil a dalších třicet let žil v ústraní v horách. Fanoušci ale film mírně řečeno nepřijali. „Ani já jsem s ním nebyl spokojen, můj scénář několikrát přepsali, takže jsme ho ani nepoznal. Byla to chyba," lamentoval Pierre a na Vinnetoua definitivně zanevřel.
Když před časem dostal zápal plic a s vysokými horečkami skončil v pařížské nemocnici, uniknout smrti už nedokázal. 6. června 2015 se světem roznesla smutná zpráva – Pierre Brice odešel do věčných lovišť. Jeho indiánské alter ego tu ale s námi bude dál.
CO JEŠTĚ NEVÍTE...
* Každý den si dopřál minimálně dvě deci červeného vína. Říkal, že je to lék na srdce.
* V roce 1959 mu nabídli smlouvu z Hollywoodu. Oficiálně odmítl kvůli vytíženosti, ve skutečnosti se bál, že neuspěje.
* S Lexem Barkerem se sice přátelil, ale za nejbližšího člověka vždy označoval Rika Battagliu, který ve filmu Vinnetou – Poslední výstřel paradoxně ztvárnil jeho vraha. Když Rik v 88 letech zemřel, Pierra to velmi zarmoutilo.
* Vždy byl mnohem slavnější v Německu než v rodné Francii.
* V 60. letech se vrhl na pěveckou dráhu. V jednu chvíli se v německé hitparádě držel hned za Beatles a Rolling Stones.
* Na svatbě měl trochu strach, aby si vzal tu ženu, do které se zamiloval. Hella totiž pochází z jednovaječných trojčat.
