Pilát Pontský
O raném životě Piláta Pontského víme jen málo. Pilát se proslavil až díky jmenování do úřadu. V roce 26 n. l. se stal pátým místodržitelem římské provincie Judea. Svůj post získal díky vazbám na Seiana, mimořádně vlivného muže působícího za vlády druhého římského císaře Tiberia.
Své vlády v Judeji se Pilát ujal poté, co došlo k sesazení krále Heroda Archelaose, a Řím začal v regionu vládnout přímo. Byla to doba plná nepokojů. Důvodem byl židovský lid, jeden z mála národů poddaných Římu, jež věřil pouze v jednoho boha.
Mnoho židovských skupin v době Pilátova místodržitelství následovalo některého z vyhlášených mesiášů, kteří v prvním století našeho letopočtu kázali po celé provincii. Jedním z nich byl i Ježíš.
Pilát Pontský vládl římské Judeji přibližně deset let, od roku 26 n. l. do roku 36 n. l.. Během této doby došlo k ukřižování Ježíše obviněného z kacířství. Pilát byl vůči židovským vůdcům v provincii hluboce nepřátelský.
Jejich hněv pak podněcoval vydáváním mincí se symboly pohanských bohů a vyvěšováním ikon císaře Tiberia v Jeruzalémě a dalších městech po celé provincii, což židovský lid považoval za modloslužebné jednání.
Muž zodpovědný za smrt Ježíše
Kolem roku 36 n. l. začala skupina Samařanů ze Samaří, stoupenců dalšího z tamních mesiášů, provádět na hoře Gerizim vykopávky s cílem najít bohatství a artefakty spojené s hebrejským prorokem Mojžíšem. Pilát Pontský nařídil několika svým legionářům, aby se vydali na stejné místo a Samařany zmasakrovali.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Po tomto incidentu odvolal císař Tiberius Piláta do Věčného města, aby se zodpovídal ze svého chování ve funkci místodržitele. Do Říma se vrátil roku 37 n. l., za vlády císaře Caliguly.
Z historických záznamů není známo, co přesně se s Pilátem po jeho návratu do Říma stalo. Předpokládá se však, že krátce po návratu spáchal sebevraždu.
Existuje však i teorie, že císař Caligula udělil Pilátovi milost a ten odešel na venkov, kde v klidu a o samotě dožil.
Pilát Pontský byl neochotným místodržícím, jenž z důvodu smíru s představiteli jeruzalémského chrámu souhlasil s ukřižováním Ježíše. Díky tomu je některými církvemi považován za světce.
Jiní na něj však pohlížejí jako na násilnického místodržícího, který se odsouzením Ježíše na smrt stal jedním z největších padouchů římských dějin.
