Štěstí v boji potřebuje každý voják. Ve 20. století se už ale na pohanské bohy nevěřilo, a po traumatu 1. světové války mnoho lidí ztratilo i víru v Boha křesťanského. Když přišla válka druhá, vojáci si místo Bible prohlíželi pánský magazín Esquire.
Časopis se ve 30. letech těšil velké oblibě, největší slávu mu však vynesla spolupráce s peruánským fotografem a malířem Albertem Vargasem. Ten pro jeho stránky mezi lety 1940 a 1946 vytvořil na 180 eroticky laděných obrázků, které se staly inspirací pro jedinečné malby na amerických bombardérech.
Když se Američané zapojili do války, Esquire prokázal solidaritu a vojákům do bojových linií zadarmo rozeslal 9 milionů výtisků populárního magazínu zbaveného reklam. Aby bojující muže ještě více povzbudil, dívky na obrázcích oblékl (či spíš "polooblékl") do vojenských uniforem a dodal jim válečné atributy.
Erotizující umění ve své době nikoho nepohoršovalo a nestavěly se k němu zády ani ženy. "Zastánkyně pin-up girls oceňovaly, že se žena už nemusí stydět za své tělo a schovávat se v dlouhých šatech jako za viktoriánských časů. Obrázky polonahých dívek vnímaly jako výraz respektu k ženské kráse," uvedla americká historička Joanne Meyerowitz.
Po válce ovšem začal sílit hlas odpůrkyň, podle nichž odhalené pin-up girls snižovaly ženskou důstojnost a činily z ženy pouhý objekt mužského chtíče. Muži se vrátili z války domů... a byli nuceni mít oči opět pouze pro své manželky. Samozřejmě jen do chvíle, než vstoupila na scénu Marilyn Monroe. Ale to je zase jiná kapitola.
