Kdy se z placky stala koule
Člověk sice spatřil naši modrou planetu z výšky až ve 20. století, ale už tisíciletí před tím se vědělo, že je kulatá. Možná jen na počátku velmi raného středověku, někdy před 4. př. n. l., se někteří Evropané domnívali, že je Země placka.
První jasné doklady o tom, že se vědělo, že tomu tak není, pocházejí z Řecka z 5. st. př. n. l. V roce 240 př. n. l. Eratosthenés z Kyrény, největší zeměpisec antického Řecka, matematik a astronom dokonce spočítal její obvod. Většina učenců Evropy a Středního východu tuto myšlenku přijala jako ustálenou pravdu. Od pozdního středověku se nenašel jediný středověký vzdělanec, který by o tom pochyboval.
Kolumbus a odpůrci plavby
V době, kdy se Kryštof Kolumbus chystal na plavbu do Asie obeplutím Země, měl jeho plán cesty odpůrce. Nebylo to však proto, že by se domnívali, že dopluje na okraj světa a zřítí se neznámo kam, jak se později říkalo. Nešlo vůbec o tvar planety, ale o vzdálenosti, stupně, plochu Atlantiku a polohu východního pobřeží Asie.
Španělští a portugalští učenci i námořníci se domnívali, že je Země podstatně větší, než tvrdil Kolumbus. Ten totiž na rozdíl od nich zastával zamítnuté výpočty o obvodu Země, vycházel ze zápisků Marca Pola a mylně z odhadů mnohem kratší arabské míle, o nichž se domníval, že je stejně dlouhá, jako italská. Vzdálenost do Japonska tak značně podcenil.
Jeho kritici byli přesvědčení, že jeho poměrně malé lodě nemůžou na tak dlouhou cestu pojmout dostatek potravin a vody. Což se nakonec potvrdilo. Posádky se nebouřily ze strachu, že někde svět skončí, jak se mylně vykládalo, ale protože jim docházely zásoby. Před vyhladověním je nakonec zachránilo objevení Ameriky.
Následující video ukazuje, jak by se žilo na placaté Zemi:
Mýty o středověké víře
Britský historik James Hannam se domnívá, že mýtus o tom, že se ve středověku věřilo, že je Země placatá pochází ze 17. století, kdy byly tyto nepravdy používané v rámci boje protestantů proti katolické víře. Pro příklad, francouzský spisovatel Cyrano de Bergerac (1619-1655) cituje ve své knize římské učitele svatého Augustina (354-430 n. l.), že „… v jeho době a věku byla Země plochá jako poklice na kamna, a že plavala na vodě jako půlka rozkrojeného pomeranče.“
Dle amerického historika Jeffreye B. Russella, který téma ploché Země zpracoval v knize Inventing the Flat Earth: Columbus and Modern Historians / Vymýšlení ploché Země: Kolumbus a moderní historici (1991) se myšlenka placaté Země rozšířila koncem 19. století jako bič na křesťanskou církev, která často bránila intelektuálnímu růstu. Záměrně se šířily nepravdivé zprávy, že byl středověk dobou „temna“ a nevědomí. A mýtus o Kolumbovi, že mu učenci té doby bránili v plavbách, protože Země není kulatá, pochází z pera spisovatele Washingtona Irvinga (1828). Jeho tvrzení se „chytli“ protikřesťanští myslitelé.
Nepravdy o středověkém přesvědčení o „placatosti“ v 19. století šířili i výtvarní umělci. Ateističtí spisovatelé John W. Draper a Andrew D. White se ve svých rádoby historických knihách snažili dokázat, že věda a náboženství nikdy nemůžou jít spolu ruku v ruce. Americký historik středověké vědy Edward Grant tvrdí, že středověký mýtus o ploché Zemi má mnohem širší podtext. Jednalo se o „útok“ na středověk a scholastické myšlení.
Zdroje: en.wikipedia.org, www.thoughtco.com
