Exoplaneta HD 106906 b byla poprvé spatřena pomocí Magellanova dalekohledu umístěném v chilské Las Campanas Observatory v roce 2013. Na první pohled nevypadala nijak výjimečně. Vědci se ale přesto rozhodli, že se na oběžnici podívají důkladněji a začali zkoumat data zachycená Hubbleovým teleskopem. To, co zjistili, nikdo nečekal.
HD 106906 b
Samotné odhalení podivného tělesa připomínalo práci detektiva. Na počátku velkého objevu stálo běžné pozorování nápadného prachového disku nacházejícího se v okolí dvojhvězdy HD 106906 vzdálené od nás asi 337 světelných let. Hvězdný systém je totiž poměrně mladý, jeho stáří se odhaluje na 15 milionů let. Astronomové tak doufali, že by jim vířící trosky mohly napovědět více o tom, jak se formují planety.
Při zkoumání disku je zaujaly dvě anomálie. Na jedné straně byl vychýlen mimo rovinu a navíc v něm byla mezera. To naznačuje, že jeho symetrii něco narušilo. Mezi nejpravděpodobnější kandidáty patřila velká planeta, která byla někdy v minulosti odmrštěna. Otázkou ale bylo, kam se poděla.
Začalo intenzivní pátrání, jež bylo úspěšné. Odborníci objevili oběžnici, nacházející se od svých mateřských hvězd 737 astronomických jednotek. Na základě pozorování předpokládají, že se původně zformovala v jejich blízkosti. Vzájemné gravitační působení ji ale nakonec odhodilo. Tuto hypotézu vědci ověřili pomocí počítačové simulace. Našli však problém.
Planeta devět
Za normálních okolností by byla planeta odmrštěna tak daleko, že by se stala tzv. nezbednou a volně by plula prostorem. Oběžná dráha HD 106906 b se ale stabilizovala. Extrémně daleko, ale ustálila se. Byla tedy nutná další interakce. Například s jinou hvězdou, náhodně prolétávající kolem.
Právě tento scénář vedl podle odborníků ke vzniku planety Devět. Zatím hypotetické oběžnice, která se má nacházet na okraji naší Sluneční soustavy. Měla by být zhruba pětkrát hmotnější než Země a svým chováním by měla ovlivňovat stav transneptunických těles pohybujících se za oběžnou dráhou Neptunu.
„Exoplaneta HD 106906 b je extrémně podezřelá tím, že je vůči své soustavě špatně zarovnaná, je obklopená diskem trosek a také velmi vzdálená od ostatních těles. Navíc se pohybuje po protáhlé oběžné dráze s dobou oběhu 10 až 20 tisíc let,” říká Meiji Nguyen z University of California v Berkeley. „Právě to z ní dělá žhavého kandidáta na planetu Devět.”
Zdroj:
