Země po lupou

Už léta mají NASA a další vesmírné agentury ve vesmíru družice, jichž úkolem je studovat naši modrou planetu z výšky. Mnohem ucelenější pohled na změny, kterými Země prochází, získávají vědci během posledních 15 let. Zasloužila se o to i družice Terra, kterou NASA vyslala do vesmíru v prosinci roku 1999. Shromažďuje neocenitelné údaje o pevninách, oceánech, atmosféře a pohledem z vesmíru umožňuje zcela nový pohled pozorování a pochopení naší planety.

K ní přibyly družice Aqua (2002) a Aura (2004). Dnes je těchto „vlajkových lodí“ systému NASA, jak se jim říká, už osmnáct.

Začarovaný kruh

Jedna z velmi znepokojujících viditelných proměn, kterou lze přičíst na vrub klimatickým změnám a NASA ji sleduje, je obrovský úbytek ledových příkrovů a oblastí věčně zmrzlých půd, které rozmrzají. Arktida se během posledních desetiletí ohřívá dvakrát až třikrát rychleji. Úbytek bílého povrchu, které odráží sluneční energii zpět do vesmíru, vlastně oteplování ještě znásobuje, protože obnažené tmavé útesy i vody naopak tuto energii pohlcují. Tak vlastně vzniká takový začarovaný kruh.

Mořské, ale i pevninské ledovce netají jen v oblastech pokrytých ledem a sněhem, ale na celém světě, a mnoho změn se odehrává na odlehlých místech, kam člověk běžně nezavítá. Na srovnávací snímky změn během desetiletí se můžete podívat na následujícím videu:

Zdroj: Youtube

Světový koloběh

Oteplování, klimatické změny a s tím související tání ledů a zvyšování hladin oceánů ovlivňuje i celosvětový koloběh vody. Vyšší teploty způsobují rychlejší vypařování a vysychání půdy i odpařování z vodních ploch. V atmosféře se tak hromadí větší množství vody, což znamená více dešťových a sněhových srážek. Ale „narušený“ koloběh v důsledku celkových změn vede k vydatným srážkám v oblastech, kde návalové deště nebyly obvyklé, a tak způsobují záplavy a eroze půdy. Na druhou stranu v jiných končinách, kde kdysi vydatně pršelo sotva spadne kapka. Tam vysychají koryta řek, jezera a laguny.

Závěrem jedna příznivá zprávička. Přístroj na monitorování stratosférického ozonu družice Aura, který spolu s dalším zaznamenává měření sezónního výskytu ozonové díry nad Antarktidou ukázal ustálení její velikosti, a dokonce první náznaky zmenšování, což je prvním krokem na cestě k jejímu zacelení. Jak se říká, nikdy není pozdě. Pro lidstvo a planetu hrozivý výhled, před kterým varují vědecké výzkumy, nemusí být tak černý…

Zdroje: www.inverse.com, www.nasa.gov, clintonwhitehouse4.archives.gov