Znetvořené obličeje vojáků 1. světové války: Dokonalé masky jim vracely tvář

Vývoj střelných zbraní a výbušnin učinil z první světové války jatka, odkud se mnozí vojáci vraceli bez končetin a někdy i bez části obličeje. Plastická chirurgie byla tehdy ještě v plenkách, a tak se do pomoci znetvořeným mužům zapojovali sochaři. Patřila mezi ně i Američanka Anna Coleman Ladd.

Zranění v obličeji způsobovala vojákům nejhorší traumata; schovávali se doma a nechtěli se stýkat ani s nejbližší rodinou, natož aby se ukázali na veřejnosti. Lékaři jim v té době ještě nedokázali pomoci, i když někteří to už úspěšně zkoušeli. Jako třeba otec plastické chirurgie Sir Harold Gillies, který v Británii transplantoval kůži na obličeji pěti tisícům pacientů.

Zraněných ale byly desítky tisíc. Londýnský sochař Francis Derwent Wood se rovněž rozhodl přispět svou vodou do mlýna a postiženým zhotovoval věrohodně vypadající masky, které znetvořené obličeje zakryly. Namísto tradiční gumy k výrobě používal velmi tenký kov, z něhož vymodeloval podobu pacienta před zraněním.

11

Magazín

První transplantace obličeje: S primitivní technologií H. Gillies dokázal zázrak

V roce 1917 od něho tuto metodu odkoukala americká sochařka Anna Coleman Ladd (1878 – 1939). Chtěla následovat svého manžela, který jako lékař pomáhal ve Francii u Červeného kříže, ale úřady povolovaly cestu do válečné zóny jen jednomu z manželů. Zatímco v Londýně čekala na zvláštní povolení, naučila se u Wooda technice, která ji měla v budoucnu proslavit.

Když se konečně dostala do Paříže, ihned zde otevřela studio vyrábějící kosmetické masky pro vojáky znetvořené na frontě. Z tenkého plátu galvanizované mědi realisticky zrekonstruovala pacientův obličej, který pomalovala smaltem v barvě vojákovy pleti a připevnila k němu skutečné vlasy, vousy a chlupy. Maska se k obličeji připevňovala s pomocí brýlí nebo strun. Její výroba trvala měsíc a vyžadovala spoustu titěrné práce, ale výsledek byl ohromující: pacient se mohl vrátit mezi lidi a žít normální život.

Za své zásluhy sochařka získala ve Francii řád Légion d’Honneur. V roce 1936 se s manželem odebrala na odpočinek do Kalifornie, kde zemřela tři měsíce před vypuknutím druhé světové války.