Jako osmnáctiletý chlapec čerstvě po maturitě byl Štícha v roce 1942 totálně nasazen v německé továrně Junkers, která se nacházela poblíž koncentračního tábora Buchenwald. Ve vedlejší hale pracovali i vězni a Štícha jim tajně dával jídlo. Mistr ho však udal dozorcům, a tak se mladík z Prahy ocitl za ostnatým drátem tábora také.

V Buchenwaldu byl vězněný devět měsíců, než se mu podařilo utéct. Bývalí kolegové z továrny mu sehnali civilní oblečení, a on se během pracovního dne ztratil v jejich řadách. Díky bombardování Frankfurtu zrovna na železnicích panoval chaos, a tak se Štícha nepozorovaně dostal až do Prahy.

Měl veliké štěstí, že gestapo o jeho pobytu v Buchenwaldu nevědělo. V administraci byl pořád vedený jako totálně nasazený. V Praze zašel do vršovické pobočky Junkers a přesvědčil jejího vedoucího, aby ho u gestapáků podržel. Může přeci říct, že sem byl Štícha přeložen, protože německý Köthen bombardovali Rusové.

Byl už březen 1945, když se mladý muž vydal navštívit svou matku, aby ji ubezpečil, že je v pořádku. Jeden ze sousedů, protektorátní policista, ho přivítal slovy: "To jsem rád, že tě vidím, půjdeš se mnou."

A tak byl Štícha předveden k výslechu, který naštěstí dopadl v jeho prospěch. Historka o přeložení do vršovické pobočky zabrala a vyšetřovatel ho nakonec, ač viditelně nerad, propustil.

Štícha se pak zúčastnil Pražského povstání a po válce se stal profesionálním vojákem. Zemřel až v říjnu roku 2017 ve věku 93 let.