Ke zbudování první plynové komory nevedla dlouhá cesta. V koncentračních táborech vzrůstal počet nemocných a příliš slabých osob, které měly být dle rozkazu usmrceny. S tím také rostla obava dozorců, že na splnění tohoto příkazu brzy nebude dostatek munice. Střelba navíc byla slyšet na celý tábor a budila mezi vězni paniku. Pokud chtěli nacisté tvrdit, že nemocné jen odvážejí na ošetřovnu, museli je zlikvidovat v tichosti.

Nápad na tiché, levné a hromadné usmrcování jim vnukly výfukové plyny nákladních automobilů. Oxidem uhelnatým se přeci člověk v uzavřeném voze otráví za pár minut.

Na podzim roku 1939 Hitlerovy jednotky zbudovaly první ryze likvidační tábor v polské Poznani. Ve dvou skladech na munice nacisté utěsnili veškeré průduchy a ponechali jen otvor pro přívod oxidu uhelnatého. Komory byly otestovány na pacientech z blízkého ústavu pro choromyslné. Smrt zde našli rovněž místní lékaři a zdravotní sestry, aby zločin nemohli nahlásit Červenému kříži.

Postrachem koncentračních táborů nebyli jen sami nacističtí dozorci, ale také všudypřítomné vši, které přenášely skvrnitý tyfus. Nacisté veškeré prostory pravidelně dezinfikovali přípravkem na bázi kyanovodíku, dodávaným pod obchodním názvem Cyklon B. A právě manipulace s touto těkavou smrtící látkou jim vnukla zrůdnou myšlenku.

V roce 1941 příslušníci SS v osvětimském táboře nahnali 600 sovětských zajatců a 300 nemocných Poláků do utěsněného sklepa, kam vzápětí nasypali modré kuličky Cyklonu B. Uvolněný kyanovodík zabíjel bleskově. Za necelou čtvrt hodinu byli všichni vězni ve sklepě mrtví.

Po tomto "úspěchu" byl v Osvětimi zbudován obávaný tábor Březinka, kde se nacházely celkem čtyři plynové komory, schopné zavraždit až 6 tisíc lidí denně. Jedovatý plyn byl do nich vpouštěn skrz sprchové hlavice, které měly oběti do poslední chvíle držet v domnění, že se sem přišly jen umýt. Dozorci ve své zvrácené krutosti dokonce příchozím rozdávali mýdla...