Plynové večírky: Zvrhlá zábava prvorepublikové smetánky, legrace, co mohla zabít

Akvatinta s vyobrazením smíchu na plynovém večírku v 19. století, autor Thomas Rowlandson.

Akvatinta s vyobrazením smíchu na plynovém večírku v 19. století, autor Thomas Rowlandson.

Foto: By https://wellcomeimages.org / Creative Commons, CC BY 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by

Stejně jako se někdy na večírcích bavíme tím, že se nadýchneme helia z balonku, a pak se i z chlapa jako hora stane na chvílí vysokým hláskem mluvící objekt, v 19. století měli podobnou zábavu. I když poněkud více nebezpečnou. Používali smějící plyn.

Oxid dusný má za sebou poměrně pohnutou a úsměvnou historii, za níž zaplatil dokonce i jeden člověk životem.

Rajský plyn obletěl svět

Objev oxidu dusného koncem 18. století byl původně spojen s léčbou dýchacích problémů a se snahou zastavit smrtící epidemii tuberkulózy. Jeho účinky se zkoumaly nejprve na zvířatech, pak na lidech a poté se plyn stal vítaným zpestřením večírků. Smějící - pro nás spíše rajský - plyn se stal na večírcích vyšší společnosti v 19. století velkým hitem. Začalo se jim říkat smějící večírky a lidé se na nich bavili inhalací oxidu dusného (N 2O). V té době se jednalo o poměrně nový objev, jelikož oxid dusný byl objeven v 18. století v Anglii a coby směšný plyn se pak rozšířil na večírky až do Spojených států, odkud se pak přes oceán vrátil zase zpět do Evropy.

Na dokument o večírcích s rajským plynem se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Bezbarvý „vzduch“ nutil lidi k smíchu

Američané používali oxid dusný kvůli jeho anestetickým a bolest snižujícím účinkům, díky nimž je vlastně v lékařství využíván dodnes. Poprvé jej objevil v roce 1772 anglický chemik Joseph Priestley a svůj objev roku 1775 publikoval v knize Pokusy a pozorování různých druhů vzduchu. V té době ještě oxid dusný sám považoval za bezbarvý "vzduch" s nasládlým a mírně příjemným zápachem. Až mládež o pár desítek let později začala jeho objevu využívat pro poněkud nebezpečnou zábavu.

'LIVING MADE EASY' Satirický tisk z roku 1830 zobrazující Humphryho Davyho, jak podává ženě dávku směšného plynu.'LIVING MADE EASY' Satirický tisk z roku 1830 zobrazující Humphryho Davyho, jak podává ženě dávku směšného plynu.Zdroj: NN / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/ 

První inhalace

Koncem 18. století sužovala svět tuberkulóza, na níž v té době nebyl lék. Roku 1799 založil anglický lékař Thomas Beddoes Pneumatic Institution, kde se zabýval výzkumem léčebných vlastností plynů, aby zjistil, zda by je mohl používat k léčbě onemocnění dýchacích cest.

Ke svým pokusům a výzkumům si přizval jako pomocníka pozdějšího prvního správce instituce Humphryho Davyho. Díky vynálezci parního stroje Jamesu Wattovi se Beddoesovi podařilo podávat pacientům plyny účinněji. Watt pro něj totiž vyvinul přístroj, který mu umožňoval snazší podávání plynů pacientům. Oxid dusný byl ve formě plynu skladován ve velkých zelených hedvábných pytlích a pacienti jej vdechovali hadičkou a rukou ucpávali nos.

A nakonec to byl právě Davy, kdo začal zkoumat plyny, až se nakonec sám stal jakýmsi pokusným králíkem. A bohužel se u něj projevila závislost.

Papež Alexandr VI.

Kaštanové hostiny: Perverzní zábavy pod taktovkou papeže měly nejhorší konec

Od závislosti k léčbě

Humphry Davy se rozhodl účinky oxidu dusného testovat sám na sobě a pak i na svých kolezích. Pečlivě si zapisoval pocity, které při vdechování plynu oxidu dusného pociťoval. Hovořil o příjemném vzrušení a ani po opakovaných pokusech si nemyslel, že by měl plyn jakékoli škodlivé účinky. Všichni cítili euforii, i když každý trochu jinou. „Davy vlastně vynalezl nový požitek, pro který jazyk nemá jméno," napsal básník Robert Southey v dopise svému bratrovi poté, co plyn vyzkoušel. A tak se oxid dusný změnil ve "směšný“, „rajský“ nebo „omamný“ plyn a velmi vyhledávaným artiklem pro společenské večírky.

Je jasné, že Davy už nebyl sám schopen účinky plynu popsat, protože se na jeho užívání stal závislým. Naštěstí jen dočasně, takže stále pokračoval ve výzkumu.

 Potravinářské nabíječky šlehačky plněné N2OPotravinářské nabíječky šlehačky plněné N2OZdroj: GreenZeb / Creative Commons, CC BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/

Náhoda dala vznik „léku“

Ve Spojených státech se pak zcela náhodně oxid dusný ze směšného plynu stal lékem. Horace Wells, zubař z Hartfordu v Connecticutu, se se svou ženou účastnili večírku se směšným plynem, kde si jeden z jeho známých poranil nohu. Protože mu však byla podána malá dávka směšného plynu, zdálo se, že necítí žádnou bolest. Wellse zajímalo, zda by se plyn dal použít k lékařským účelům, a tak zjistil, že zatímco nízká dávka oxidu dusného vede k intoxikaci, vyšší dávka vyvolá necitlivost. Svou hypotézu si pak potvrdil tím, že si nechal sám sobě vytrhnout zub po požití vysoké dávky oxidu dusného.

Pinterest

Přestože jeho objev byl převratný, Wellsova kariéra upadala, zatímco se po Státech rozšířila éterová anestezie. Oxid dusný ztratil svou popularitu. Wells pak začal sám na sobě zkoumat anestezii chloroformem, na níž doplatil životem. Coby závislý jednoho dne pod vlivem plynu vyběhl na ulici a polil šaty dvou prostitutek kyselinou sírovou. Byl v New Yorku uvězněn, a když si uvědomil, co udělal, spáchal sebevraždu. Oxid dusný však zůstal v anestezii pevně zakotven a při některých typech chirurgických zákroků se používá dodnes.

Zdroje: en.wikipedia.orgnews.yahoo.comwww.ancient-origins.net