Gustáv Valach byl totiž hluboce věřícím katolíkem a se svou vírou se netajil ani v dobách nejtvrdší totality. Herecká činnost mu byla na konci 50. let zakázána, a tak musel nastoupit do tiskárny, kde pracoval za minimální plat. Aby byl schopen uživit rodinu, udělal si kurz na bagristu a po večerech navštěvoval stavební průmyslovku. V roce 1962 se poměry uvolnily a Valach se mohl vrátit do Národního divadla, morální zásady ho však přiměly odmítnout nabízené role papeže i esesáka, a tak pro něho nebylo jednoduché se prosadit.
"Otec se odmítal vzdát své víry jen proto, aby se někomu zalíbil," vysvětlil pro slovenský list Čas Valachův syn Gustáv a připojil vzpomínku, jak pod jejich okny každý den stávalo auto se dvěma členy tajné bezpečnosti. "Jednoho večera je otec pozval domů na víno a oni skutečně přišli. Musím říct, že ani v StB nebyli jen samí hlupáci nebo gauneři," zavzpomínal hercův syn.
S nástupem normalizace se Valach opět dostal na černou listinu. K filmu se vrátil v roce 1978 díky režisérovi Gajerovi, který si ho pro roli hajného Straky u komunistů doslova vydupal. Se svým filmovým vnukem Tomášem Holým se Valach sblížil nejen na plátně, ale také v osobním životě. Dokonce mu po večerech pomáhal s domácími úkoly.
V době natáčení nemohl tušit, že Tomáše přežije o 12 let. Zpráva o tragické nehodě mladého herce mu v roce 1990 zkazila radost z pádu komunismu, dlužno ale dodat, že to byla jen jedna z těžkých ran, se kterými se v životě vyrovnával. Jeho nejmladší dcera Janka zemřela v pouhých 42 letech na rakovinu, starší Veronika ji následovala, když jí bylo 53 roků. Zhoubné nemoci podlehli také Valachovi tři bratři. Sám herec se odebral na věčnost v roce 2002 po infarktu a krvácení do mozku ve věku 81 let.