Arizonská univerzita v Tucsonu provozuje HiRISE, který byl postaven společností Ball Aerospace & Technologies Corp. v Boulderu v Coloradu. Laboratoř tryskového pohonu NASA, divize Caltechu v Pasadeně v Kalifornii, řídí projekt Mars Reconnaissance Orbiter pro ředitelství vědeckých misí NASA ve Washingtonu. Díky tomuto projektu pak můžeme pozorovat třeba i jaro na Marsu.
Kamera HIRISE je umístěna na palubě sondy NASA Mars Reconnaissance Orbiter, která zahájila svou misi v roce 2006. Orbitální sonda se vznáší asi 250 až 216 km nad planetou a daří se jí pořizovat velmi netradiční záběry. Například v roce 2018 orbiter zahlédl útvar skal a kráterů, vypadajících jako brouček, před pár týdny to pak byly snímky pořízené díky jiné kameře, jež zachytily skály ve tvaru prstů, anebo snímky sondy Valles Marineris.
Marťanský povrch reaguje na „roční období“?
Povrch Marsu je tvořen ze zcela jiných substancí než povrch zemský. Jeho nejdůležitějšími složkami jsou voda a suchý led, které se na hornatém Marsu tvoří ve vysokých zeměpisných šířkách. Přitom právě vodní led zmrzlý v půdě rozděluje půdu na mnohoúhelníky, které vytvářejí roztodivné obrazce, které právě teď vypadají, jako by povrch Marsu rozkvétal.
Ledové květiny na Marsu
Snímek, pořízený na konci března ukazuje zvláštní květinové obrazce. Eroze kanálů tvořících hranice polygonů suchým ledem sublimujícím na jaře jim dodává spoustu zákrut. Na povrchu Marsu se tak objevuje nádherná mozaika bílých klikatek, které se ve vysokých zeměpisných šířkách rozpraskávají po marsovské půdě. Okraje těchto mnohoúhelníků se na jaře rozpraskají a roztřepí, jak se povrchový led mění z pevné látky na plyn - proces známý jako sublimace. Jarní aktivita je patrná, když se na vrstvě průsvitného suchého ledu pokrývající povrch vytvoří průduchy, kterými uniká plyn.
Mezi jednotlivými prasklinami se pak občas rozprostírají vějíře černé a modré mlhy. Právě toto kličkování a barevné mlhy jsou významnými znaky jakéhosi marťanského jara. Ač zde samozřejmě neexistují čtyři roční doby v našem slova smyslu, skryté zásobárny podzemního ledu se dotýkají suchého marťanského povrchu, a vytvářejí zvláštní obrazce.
Těm se věnují vědci z Arizonské univerzity, která misi HIRISE řídí.
Vějířky vypadají díky větru jako květinová zahrada
Průduchy, jimiž uniká plyn, jsou důvodem „rozkvětu“ planety. Samotný plyn totiž s sebou nese jemné částečky materiálu z povrchu. Tyto částečky se pak dále rozpadávají a erodují kanály. Jejich částice pak padají na povrch v tmavých vějířovitých nánosech, anebo se propadají do suchého ledu. Na místech, kde se vějíře původně usazovaly, pak zanechávají tyto částice světlé stopy. Poté se samotný průduch uzavře, ale jen na okamžik, aby se zase otevřel.
Na video se podívejte zde:
Díky tomu pak můžeme vidět dva nebo více vějířů vycházejících ze stejného místa. Protože však na Marsu věje vítr, podle změn směru větru jsou i tyto vějíře různě natočené a orientované, takže vypadají jako drobné květy. Na ty se můžeme podívat díky snímku z 30. března 2022, který odhaluje tuto mozaiku bílých klikatek. Ventilátory i polygony se mohou udržet po mnoho let a pomalu deformovat marťanskou krajinu, protože led se sezónně rozpíná a smršťuje.
"Jak voda, tak suchý led hrají významnou roli při tvarování povrchu Marsu ve vysokých zeměpisných šířkách," napsali vědci. "Vodní led zmrzlý v půdě rozděluje půdu na mnohoúhelníky."
Jaké další snímky se nám ještě podaří zhlédnout, se necháme překvapit.
Zdroje:
www.livescience.com, mars.nasa.gov, eminetra.com, en.wikipedia.org/wiki/Polygon
