K nejvýznamnějším husitským bitvám, o nichž se učíme, patří třeba bitvy u Sudoměře, na Vítkově, u Ústí nad Labem nebo u osudná bitva Lipan. Bitva u Mostu zde jaksi chybí, a to i přesto, že výrazně ovlivnila běh dějin. Příští měsíc, v srpnu, to bude 600 let od doby této bitvy, která upadla v zapomnění. Za prohru u Mostu v první řadě zaplatil životem sám kněz Jan Želivský. Následky porážky byly velké a o svou bezpečnost se začala obávat i Praha. Hrozby si byl vědom i Jan Žižka, který se v té době léčil ze ztráty druhého oka. Léčbu přerušil a vydal se pomoci Lounům, aby nebezpečí zastavil. Protože Most nebyl dobyt, nepodařilo se sjednotit celé Podkrušnohoří pod vládu husitů a Most tak zůstal katolický, tudíž věrný Zikmundovi Lucemburskému. Snaha o obranu pak ovlivnila i Spanilé jízdy, protože vojáci museli bránit odpor na Mostecku.

Bitva v kostce

Bitva u Mostu proběhla 5. srpna 1421 v okolí vrchu Hněvína, který v té době přiléhal k severní části dnešního města Most. Pražské vojsko vedl Jan Želivský, který zde ale utrpěl porážku. Pražané obléhali mostecký hrad, jenže byli poraženi oddíly míšeňského markraběte Fridricha IV. Svárlivého. Ten v severních Čechách operoval jako zmocněnec Zikmunda Lucemburského, českého, uherského a římskoněmeckého krále. Možná právě proto, že toto střetnutí bylo první porážkou husitů ve velké bitvě, po něm pak královští obléhali i Bílinu a Žatec.

V bitvě u Mostu tak proti sobě stanula vojska pražského husitského svazu a katolická vojska složená z Mostečanů, české katolické šlechty a saských spojenců. „Husité zde utrpěli drtivou porážku a v srpnu 1421 to byla v podstatě první velká bitva husitské revoluce, která skončila porážkou jednoho z velkých husitských svazů. A to je také důvod, proč se na ni zapomíná,“ vysvětluje historik Oblastního muzea a galerie v Mostě Jiří Šlajsna i na tomto videu:

Zdroj: Youtube

Nevysvětlitelná porážka

Husité měli v době bitvy u Mostu za sebou četné úspěchy. Rozhodně se neměli čeho bát, proto i do bitvy zde nastupovali po několikatýdenním obléhání Mostu s vírou a svým vítězstvím si byli takřka jisti. Most chtěl navíc kapitulovat, jenže Jan Želivský kapitulaci nepřijal. Natolik si byl jistý a Pražané si údajně již na dálku dělili kořist. Jenže vítězství se nedostavilo. Naopak.

Situace se ale náhle drasticky změnila a Pražané se dokonce dali na bezhlavý útěk, o jehož důvodu nevíme. Ale dokonce i Vavřinec z Březové připouštěl zásah Panny Marie boží. Zdůvodňoval si jej jako boží trest za chomutovský masakr, spáchané násilí a hříšné chování pražských husitů. Husité totiž obyvatele Chomutova při plenění severních Čech skutečně masakrovali.

Jako druhá varianta prohry husitů přichází v úvahu i legenda, Podle níž z městských hradeb vyletěl šíp, který zasáhl koně husitského praporečníka. Ten se splašil a hnal se z bitvy pryč, což u husitů vyvolalo paniku v domnění, že se část jejich vojska vzdává. Dali se proto na útěk a za sebou nechali nejen tábor, ale i zbraně a vozy.

Porážka, která se nehodila do učebnic

Téma husitského hnutí bylo před rokem 1945 obrovsky populární, a to zejména na Mostecku. Tento region byl v té době německý, žila zde početná česká menšina. Již dříve, během 19. století byla bitva u Mostu zatížena ideologií, protože soužití těchto dvou národů nebylo nikdy jednoduché. Němečtí nacionalisté považovali tuto bitvu za velké vítězství německého živlu nad českým, zatímco čeští nacionální historikové, jako byl třeba Palacký, se snažili bitvu vytěsnit z povědomí lidí.

Přitom šlo o konflikt náboženský, nikoli národnostní, na straně katolíků stáli i čeští šlechtici. Porážka husitů ale rovněž znamenala i záchranu Mostu od násilí. Husité totiž severní Čechy drasticky plenili, což odnesly například kláštery v Bílině a Oseku i řada měst.

Dnes už si důležitost této bitvy uvědomujeme, takže zbývá jen počkat na její zařazení do nových učebnic historie.

Zdroje:

cs.wikipedia.org, valassky.denik.cz