Nikdo neví, jak by se kariéra mladého Reinharda Heydricha bývala vyvíjela, kdyby nepotkal ambiciózní Linu. Byla to totiž ona, kdo ho v roce 1933 dostrkal do SS, aby měl šanci vymanit se ze statutu nezaměstnaného muže, jehož nedávno vyloučili z vojenského námořnictva. Mladí manželé si společně notovali v názorech na židovskou menšinu a svorně prosazovali vytvoření velikého, silného Německa. V souladu s nacistickou ideologií Heydrich pilně pracoval a Lina rodila děti. Na svět přivedla postupně čtyři. To poslední se však narodilo jako pohrobek až po otcově smrti.

Když se Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem, dorazil do Prahy s jasným plánem: Čechy a Morava se časem stanou součástí německé říše. Obyvatelé se poněmčí a komu se to nebude líbit, bude postaven ke zdi. Začal tím nejjednodušším - popravami. Jen za první čtyři měsíce svého úřadování podepsal 486 rozsudků smrti a přes 2100 Čechů poslal do koncentračních táborů. Záhy byl pověřen sestavením plánu na konečného řešení židovské otázky.

Lina přesto až do konce svého života nepochopila, proč ho Češi tolik nenáviděli. Věřila, že atentát nebyl ve skutečnosti mířen na Reinharda jako konkrétní osobu, ale na protektora jako symbol Říše. "Byl obětním beránkem, nikoli antisemitou nebo zrůdou, jak ho líčí filmy. Byl to normální člověk jako já nebo vy, s nedostatky a přednostmi," tvrdila v roce 1979 reportérovi, který ji přijel navštívit na ostrov Fehmarn, kde si po válce zřídila penzion s restaurací.

Heydrich byl podle ní nadšeným sportovcem, skvělým otcem a milujícím manželem - i přesto, že se doma zdržoval minimálně. O systematickém vyvražďování židů v koncentračních táborech prý také nic netušila a nevěřila, že by něco takového její muž osnoval. "To ho někdo falešně obvinil. Všichni evropští židé byli přeci vystěhováni na Ural!" (Zdroj: www.nytimes.com)

Lina dokonce zašla tak daleko, že sepsala paměti, které měly jejího manžela obhájit. Tato snaha se ale minula účinkem. Historická fakta hovořila příliš jasně.

Stejně podivné byly i její sentimentální vzpomínky na Panenské Břežany. Zámek prý milovala a kdykoli by se tam zase vrátila, i když ji tam nikdo v lásce neměl. K zaměstancům se chovala panovačně a po manželově smrti si najala stovku židů, aby pro ni vykopali bazén a postavili sportovní hřiště. Vrcholem všeho však bylo, když nechala vytrhat veškeré vzácné dřeviny ze zámeckého parku a na uvolněných záhonech začala pěstovat zeleninu, kterou pak prodávala do kasáren.

Když v říjnu roku 1943 její desetiletý syn Klaus vjel na bicyklu přímo pod kola nákladního vozu, žádala přísné potrestání řidiče. Nikdy se nesmířila s faktem, že i samo gestapo tragickou událost označilo za nešťastnou náhodu.(Zdroj: www.lidovky.cz)

Po válce uprchla do Rakouska a odtud do Německa, kde si našla nového manžela a společně s ním pak provozovala výše zmíněný penzion. Zemřela v roce 1985 ve věku 74 let.