Klement Gottwald původně snad ani žádnou manželku nechtěl, neustále ležel v knihách a zajímal ho jen politický boj. Marta se mu tak nějak zjevila a najednou tu bylo dítě. Ke společnému životu se uvolil až po čtyřech letech a dalších několik let mu trvalo, než se nechal dostrkat na radnici. O nějakém duševním souznění nemohla být ani řeč. Marta se o politiku nezajímala a manželovým snahám o revoluci nerozuměla. Nikdy se nestala členkou KSČ, ačkoli to soudruzi Klementovi doporučovali. "Snad je to takhle lepší," odpovídal jim unaveným hlasem.

Věrná, štědrá, jen snad trochu jednodušší

Marta připomínala Káču, co sedla čertovi na záda a už se ho nepustila. Během manželských let přibrala viditelné kilogramy. Ráda jedla vepřo knedlo zelo, zapíjela ho pivem a hrála mariáš. V řeči nebyla příliš obratná, nezapřela v sobě prostý původ a chybějící vzdělání. Klement se možná bál, že by mu ve straně dělala ostudu. Ve skutečnosti byla nakonec jedinou osobou, která ho držela psychicky nad vodou.

Nejšťastnější léta se pro manžele paradoxně stala ta válečná, která společně strávili v exilu v Rusku. Stalin si československého komunistického lídra předcházel a omotával kolem prstu. Marta mohla nakupovat ve speciálních obchodech pro horních pár vyvolených a vyvářet manželovi jídla, na která byl zvyklý. Protekce jí lichotila, ale lakomé srdce neměla. Pamětníci vzpomínali, že se o zásoby pravidelně dělila s méně šťastnými.

Po skončení války však Stalin požadoval protislužbu v podobě zaprodání celého Československa. Gottwald úkol ochotně splnil do puntíku, zároveň ale začal chápat, že revoluce si ráda pochutnává na vlastních dětech. Když mu soudruzi ze Sovětského svazu dali najevo, že vnímají ČSSR jako nestabilní a slabý článek východního bloku, urychleně nařídil popravy svých nejbližších spolupracovníků, aby nebyl popraven sám.

Bez lahve už ani podpis

Marta tomu asi pořád moc nerozuměla. Stala se první dámou, oblékala se do drahých kožešin a se znepokojením pozorovala, jak se její muž mění v trosku utápějící se ve strachu, v depresích a alkoholu. Pořád se snažila být dobrou manželkou a Klementovi podstrojovala oblíbené pochoutky: hovězí polévku s knedlíčky, bramborové placky a svíčkovou v těstíčku. Jenže stravovací návyky dělnického prezidenta sklouzly k návykům ryze pijáckým. Klasická česká kuchyně ho už na mysli nepovzbuzovala. Zcela ji nahradily lahve s vodkou.

Za lahev vodky nebo koňaku byl Gottwald ochoten podepsat dokumenty, proti kterým by ve střízlivém stavu možná zaprotestoval. Zneužíval toho zejména jeho zeť a ministr obrany Alexej Čepička. Perzekuce hrdinů, kteří za války bojovali v západních liniích, stejně jako udílení vysokých hodností nezkušeným vojákům z řad dělníků, to vše bylo posvěceno díky litrům alkoholu nalitým do prezidentova hrdla.

Marta se o politické machinace nezajímala, zato se vážně strachovala o manželovo zdraví. Ačkoli si sama občas přihnula, obsah Klementových lahví doma tajně ředila vodou. V té době už byla z celého Hradu zřejmě jediná, komu na něm upřímně záleželo. Blížící se konec přesto odvrátit nedokázala. Gottwald zemřel 14. března 1953 po návratu ze Stalinova pohřbu. V říjnu téhož roku ho následovala i truchlící Marta.

Zdroje: www.irozhlas.cz, www.idnes.cz, www.idnes.cz/zpravy