Malou obec Podmokly nad Berounkou bychom našli přibližně na polovině cesty dvanáct kilometrů severně od dálnice z Prahy na Plzeň a tamní poklad je mezi odborníky považován za jeden z nejvzácnějších nálezů svého druhu – minimálně v evropském měřítku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že uplynulo již více než 250 let od jeho nálezu.
podmoklynadberounkou, wikipedie, machochlapovic
Zlatonosný potok
Množství zlatých mincí, které tehdy po velkých deštích v roce 1771 vyplavil místní potok, když velká voda odkryla část břehu, ohromil tehdejší podmokelské obyvatele i jejich pána a podivují se nad ním i dnešní historikové. Co a jak tehdy chudý muž v rozblácené cestě vlastně našel?
Stejně jako u většiny podobných dávných událostí, i o nálezu podmokelského pokladu se traduje hned několik verzí, které jsou si ale v mnohém podobné. Shodují se na tom, že chudý muž, který jako první našel vyplavené zlaté plíšky (a my dnes víme, že šlo o mince ze vzácné keltské ražby, tak zvané duchovky), vůbec netušil, na jakou vzácnost narazil.
Náhoda, která mohl všechno zvrátit
Ať už se vracel domů z hospody, jak vypráví jedna verze příběhu, nebo šlo o sekáče, který spolu se svými sousedy kosil zdejší louku, považoval prý blištivý nález za zajímavou hračku pro svého syna.
Několik mincí přinesl domů a dal jej dítěti, které se s nimi pochlubilo před kamarády. Tak se postupně rozpoutal nejen hon za pokladem, ale později také krutý nátlak na odevzdání zlata majiteli panství, z něhož jen málokdo z místních vyvázl bez zranění.
Poklad odhalil obchodník
Jak se traduje, malý chlapec vzal svoje nové bohatství, aniž by ještě kdokoliv z místních tušil, jak vysokou hru dítě hraje, ven mezi kamarády. Stalo se ale, že si mincí všiml židovský obchodník, a tomu bylo hned jasné, že nepůjde o obyčejné lesklé knoflíky.
Jeden z nich od chlapce koupil a vydal se s ním na vyšší místa. Brzy bylo jasno. Jde o zlato, které by mohlo celou vesnici i široké okolí uchránit od nepředstavitelného hladomoru, který kraj v té době sužoval.
Zoufalství vystřídalo krátké nadšení
Lidé tehdy umírali hladem, neúroda uplynulých let nedávala ani krmivo pro zvířata, po zemi se šířily nemoce, které kosily celé rodiny. V takové době mohl být pohádkový poklad pro tamní lidi doslova mostem k dalšímu životu. Není tedy divu, že se celá vesnice i lidé ze širokého úprkem vypravili k místu nálezu.
Zlata tam bylo dost pro každého a děti i dospělí stále nacházeli další a další drobné mince. Euforie, která v tu chvíli panovala, musela být ohromná. Jenomže jak to v takových případech bývá, i zde se ukázalo, ž epředčasná radost se nevyplácí…
Konec všech nadějí
Takový nález se nemohlo podařit utajit před správcem vesnice a samozřejmě se zprávy o něm donesly také k majiteli panství, knížeti Karlu Egonu Fürstenberkovi. Ten na místo okamžitě poslal svého pověřence Kašpara Růžičku s jasným úkolem: “vysvětlit” chudině, kdo je tady pánem a komu tedy také náleží nalezené zlato.
Růžička se spolu s přivolanými dráby ujal svého úkolu opravdu poctivě, a tak jen málokdo unikl bití a dalším trestům. Kdo se zdráhal mince vydat dobrovolně, byl mučen. Ten, kdo je odevzdal bez většího odporu byl pro jistotu mučen také, aby drábi zjistili, zda ještě někde neskrývá zbytek.
Nová beznaděj pro chudé
A tak se po několika dnech neskutečné štěstí jedné malé chudé vesnice znovu propadlo do nenávratna a beznaděje. Navíc byli místní Růžičkou a jeho pomocníky donuceni rozkopat celý břeh v okolí místa prvního nálezu a k jejich velkému překvapení při tom skutečně objevili téměř neporušený bronzový kotel, plný dalších mincí.
Jejich smutek musel být nepředstavitelný. Radoval se ale mohl kníže Fürstenberk, jehož majetek, postavení i pověst se tím vyšvihly do výšin, na které do té doby nemohl ani pomyslet.
Další a další mince pro knížete...
V balících, které byly brzy poté doručeny knížeti Fürstenberkovi bylo podle dobových záznamů na tři tisíce vzácných duhovek různé kvality a další přicházely postupně tak, jak se je dařilo získávat od lidí, kteří je ukryli důmyslněji než ostatní. Clekem šlo o 4 211 kusů o hmotnosti neskutečných 28 kilogramů.
Ani to ale pravděpodobně nebylo tak docela všechno, odhady hovoří o dalších dvou tisících kusech, které se přece jen nepodařilo najít a zůstaly mezi lidmi, zvláště v A jak s nimi pán Podmokem a jejich okolí naložil?
Historii vyměnil za majetek
Velký ohled na historickou hodnotu pokladu bohužel nebral. Rozhodl, že bude zlato posláno do pražské mincovny, kde jej roztavili a vyrazili postupně celkem 7374 tehdy platných tereziánských dukátů.
Pokud by se poklad zachoval ve své původní podobě, měli bychom dnes sbírku keltských mincí, která by svojí hodnotou předčila většinu největších světových pokladů. Tehdy se na historickou hodnotu ale hledělo mnohem méně než na aktuální měnu proměněnou v moc a vliv. Doba byla taková, jen těžko bychom to mohli knížeti Fürstenberkovi vyčítat. Několik