Dělníci se prokopali do tajemného tunelu. Objevili zázrak. Svět jako z pohádky jim vyrazil dech
Měl to být další obyčejný pracovní den. Dělníci zahájili demolici zchátralých čtvrtí kolem starobylé citadely v centru Nevşehiru, na jejichž místě měly vyrůst nové bytové jednotky. Po několika minutách byla však práce zastavena. Muži s překvapením stáli nad temnou dírou, která vedla neznámo kam.
www.dailysabah.com, www.cappadociadreams.com, www.bbc.com
Přivolaní archeologové se s odvahou spustili do hlubin. Jakmile se dostali na dno komínu, nevěřícně se rozhlíželi kolem. Stáli na konci sedmikilometrového tunelu, který lemovaly podzemní obytné prostory vytesané do skály.
Na města ukrytá pod tunami zeminy tvořící náhorní plošinu v centrálním Turecku si odborníci již zvykli. V údolí Göreme v Kappadokii se jich nachází nejméně 200. Byla vybudována Chetity v 2. tisíciletí př. n. l., nebo Frýgy v 1. tisíciletí př. n. l. s jediným cílem, schovat se před nepřáteli.
Nevşehir
Během tisíců let byli obyvatelé Kappadokie ohrožováni Peršany, Mongoly i seljuckými Turky. Ve skalnaté oblasti připomínající poušť se však nedalo nikam utéct. Měkká sopečná hornina tufu má ale několik výhod. Dá se do ní lehce tesat, nepodléhá erozi, izoluje teplo a pohlcuje dým. Odborníci tak odhadují, že v podzemí mohlo dohromady přebývat až 40 tisíc lidí, polovina z nich v Nevşehiru.
„Nově objevené prostory jsou největší na světě,” řekl starosta města Hasan Ünver. Rozkládají se na ploše asi 460 tisíc metrů čtverečních. Široká silnice se síťovitě rozbíhá do pečlivě vykopaných tunelů, které propojují jednotlivá patra.
Hospodářská zvířata byla kvůli zápachu umístěna co nejblíže k povrchu. Stáje zároveň sloužily jako první vrstva tepelné izolace. V druhém patře byly jednotlivé apartmány, sklady potravin, vinné sklípky, společenské místnosti, školy a kostel. V nejspodnější části se pohřbívali mrtví.
Podzemní město
Archeologové upozorňují, že město bylo zcela soběstačné. „Zachovalo se například potrubí o délce 186 metrů, kterým byla distribuována pitná voda,” říká vedoucí vykopávek Semih Istanbulluoğlu. Nechyběly ani ventilační šachty, jimiž se přiváděl čistý vzduch. „Život v podzemí ale nebyl jednoduchý. Místo záchodů se používaly hrnce, slunce nahrazoval oheň. Proto byly prostory využívány jen v krajní nouzi.”
Průzkum celého komplexu stále pokračuje. Už od června roku 2020 je přístupný veřejnosti. Jednotlivé vstupy propojují vycházkové plošiny.