V Jizerských horách na polské hranici ční takzvané Pohanské kameny, které odedávna lákaly mágy a čaroděje. Již za časů Keltů, kteří dali Jizerským horám jméno, se tam konaly záhadné obřady.
Ani strážci germánských svatyní, kteří vystřídali Kelty, nezůstali lhostejní vůči tomuto místu. Na začátku 1. tisíciletí se u obětních míst odehrávaly velkolepé oslavy slunovratů. Svědčí o tom nálezy z počátku minulého století. Archeologové našli jeskyni s tajuplnými kresbami, obětní nádoby a také sekeru s dlouhým držadlem. Zda čepel sekery zrudla krví lidských obětí, ať již zajatců z kmenových bojů, či těch, kdo spáchali zločin, zůstává záhadou.
Dodnes jsou ale v kamenech patrné prohlubně, které se používaly při tajemných obřadech. Jestli v nich byla voda, nebo krev se už ale nikdo nedozví. Vykopávky z Pohanských kamenů se navíc záhadně ztratily ve víru konce druhé světové války.
Také ve středověku bylo v tajemném areálu živo. Stal se místem čarodějnických sletů, na něž mířili účastníci z české i tehdy německé strany horského masivu. Řadoví venkované měli z tohoto kouta země pověrčivý strach, věřili, že se tam stahují magické bytosti, které ve své škodolibosti neváhají škodit lidem i dobytku. Proti temným silám se horalé dlouhá léta bránili tím, že tamější kameny drtili a používali jako štěrk.
Jiná pověst praví, že snad v 16. století měl někde okolo Pohanských kamenů jakýsi tajemný muž vyrábět neobyčejně žádané kulky schopné probít jakýkoliv pancíř.
(boh)
PŘÍŠTĚ: REVENANTI