Příběh o kladívku
Kdysi před třiceti lety pan E. Lawes odešel do důchodu. Nejspíš proto, aby se nenudil, dostal jako dárek detektor kovu. Farmář z vesničky Hoxne v Suffolku ho proto požádal, aby mu pomohl najít kladivo, které ztratil na poli. Lawes vybaven detektorem ho dne 16. listopadu 1992 vyráží hledat. Detektor zachytí v zemi silný signál. Lawes začíná kopat a vzápětí země vydává hromady zlatých mincí a stříbrných lžiček. Hledač kladívka prozřetelně přestane, uvědomí farmáře, policisty a archeology z blízkého Suffolku. Ti se tam vypraví a tak začíná další neuvěřitelný příběh.
Ohromení archeologové
Na místo Lawesova nálezu dorazí tým archeologů pod vedením J. Plouvierové. Poklad z pole vyjmou i se zeminou, aby mohly být předměty „odkryty“ na odborném pracovišti. Po odstranění hlíny se v rukou archeologů ocitne 30 kilo zlatých a stříbrných předmětů. I díky „… jedinečnému způsobu, jakým byl vykopán, na rozdíl od jiných nálezů, které farmáři „vyorali“, je to neocenitelný poklad,“ řekla k nálezu R. Wilkinsonová, kurátorka římsko-britské sbírky Britského muzea. Největší římský poklad nalezený ve Velké Británii obsahuje 15 234 zlatých, stříbrných a bronzových mincí, přes dvě stovky zlatých předmětů a desítky stříbrných lžic. To vše nesmírné ceny.
Poklad jako z pohádky
Majitelé své předměty v Hoxne velmi pečlivě uložili. Některé obalili slámou, jiné ukryli ve schránkách vystlaných zvířecí kůží. Kromě, pro nás zcela obyčejných předmětů, jako hřebíky, panty, zámky a dále úlomky dřeva, kostí a slonoviny, byla nalezena vzácná tzv. pepřenka císařovny. Je to stříbrná nádoba ve tvaru urozené ženy s neuvěřitelně propracovanými detaily postavy, účesu, oděvu a ozdob. V ruce drží svitek, což má navodit představu vzdělanosti. Mezi nalezenými osobními předměty byly šperky. Na jednom ze zlatých náramků je v latině vyryto věnování, což bylo přeloženo jako „Užij si ho ve štěstí, Juliano.“ Na jiných předmětech je jméno Aurelius Ursicinus. Byl nalezen i zlatý řetízek pro dospívající dívku a prsteny. Archeologové se proto domnívají, že si v době nepokojů své cennosti schovala bohatá římská rodina. Zda je však Juliana žena vyobrazená na pepřence a proč si je nikdy rodina nevyzvedla, badatelé asi nikdy nevybádají. Přesto předměty promlouvají.
Poklad oknem do minulosti
Během více než dvou desítek let výzkumů hoxneský poklad poskytoval badatelům i pohled do britské historie jednoho z nejbouřlivějších období země. V 1. desetiletí roku 400, když Římané stáhli z Británie vojáky, aby bránili svá území v Evropě, přestala být země římskou provincií. Lid sužovaly nájezdy barbarů. Obyvatelé před nimi své cennosti schovávali, aby nezůstali s holýma ruka, až zlá doba pomine. Svědčí o tom i nálezy jiných pokladů, ale především pečlivost s jakou byly ukryty. Nebyly to jen narychlo zakopané peníze. Poklad z Hoxne archeologové datovali dle nápisů a obrazu panovníka na mincích do doby po roce 407. Hoxneský poklad zcela jistě pochází z této chaotické doby. Byl zakopán nejpozději v roce 450 n. l. Většina nálezů z tohoto období jsou pouze mince. Ten „kladívkový“ je však největší a nejvýznamnější a ukazuje život římsko-britských obyvatel, především bohatých rodin.
Pan Lawes za svůj nález a za to, že zachoval „neporušené“ naleziště pro archeology obdržel 1,75 milionů liber. Podělil se o ně s farmářem. A kladívko? To se našlo a je vystaveno v Britském muzeu spolu se vzácným pokladem.
Zdroje: www.ancient-origins.net, archaeology-world.com, www.smithsonianmag.com
