V 50. letech, po korejské válce (1950-1953), bylo nezvěstných více než 900 amerických vojáků. Málokdo se o jejich dalším osudu někdy dozvěděl. Většinou už je nikdy nikdo nespatřil. V té době se ale objevily znepokojující informace. Podle nich byli někteří zajatci převezeni, kromě Sovětského svazu a jiných zemí, také k nám, do Československa.

O této události publikoval Peter Jungwirth článek Klausův payoff . V něm líčí, že ve Slunné ulici č. 15 byli vězněni a mučeni američtí zajatci z Koreje a Vietnamu. Podobné informace uvedl i generál Šejna (1927-1997), který po útěku do USA vypovídal o mučení ve Slunné ulici na Praze 6. Budova ministerstva obrany, kde měli být vojáci mučeni, je ale dle slov pracovníků tohoto úřadu příliš malá na vybudování a přechovávání dostatečného zařízení. Existují pouze dvě stopy vedoucí k rozluštění tohoto tajemství. Těmi jsou dvě zásilky poslané roku 1950 manželkám pohřešovaných amerických vojáků se zpáteční adresou v Československu. Těmito stopami se zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, avšak neúspěšně. Můžeme si tedy jen domýšlet, zda byly tyto informace pravdivé a skutečně se v Praze prováděly krvavé experimenty, či nikoliv.

Další informace o zacházení s americkými válečnými zajatci rozvedl Rostislav Hedvíček v Lidových novinách. V roce 2002 publikoval článek, ve kterém píše, že korejská válka byla pro Rusy novou příležitostí k dokončení práce německého sadistického lékaře Josefa Mengeleho (1911-1979). Tento nacista prováděl v koncentračním táboře Osvětim morbidní a sadistické experimenty mnohdy hraničící s čirým šílenstvím. Nejznámější jsou jeho pokusy s dvojčaty. Hitler mu totiž přikázal zvýšit pravděpodobnost jejich početí, aby se rodilo co nejvíce Němců za účelem ovládnutí světa. Nejednou se tak pokoušel spojit žijící dvojčata skrze tepny na jejich pažích. Samozřejmě bez umrtvení. Z 1500 případů jich přežila necelá stovka. Šílené Mengeleho pokusy potvrzují výpovědi osvětimských vězňů. Mezi jeho experimenty podle nich patřilo i vaření lidí a jejich následné pitvání, všechno samozřejmě zaživa. Někteří čeští lékaři měli být v 50. letech jeho pokračovateli.

Hedvíček hovoří mimo jiné i o lékařích z Československa nacházejících se v Severní Koreji. V článku zmiňuje, že Rusové si sami nechtěli „špinit ruce“ s experimenty, a tak si na tuto nelidskou „práci“ měli najít právě naše lékaře. Československo zřídilo v Koreji, v rámci mise, nemocnici, kde se měli experimenty na zajatcích provádět. Nejvíce se jich prý odehrálo po bitvě u Cha-songu, kdy se experimentovalo i na černošských vojácích. Na těch si Rusové „smlsli“ jelikož je ze svých koncentračních táborů neznali. V současnosti už nám v této věci zbyly jen domněnky a spekulace.