Lékaři se obvykle zajímají o tempo chůze jen u osob starších 65 let, protože je to pro ně indikátor celkové kondice, rovnováhy a fuknce plic. Novozélanská studie se však zaměřila na osoby mnohem mladší, a dospěla přitom k překvapivým výsledkům.

Předně se ukázalo, že v tempu chůze už od mládí existují velké rozdíly. Nejpomalejší lidé chodili průměrnou rychlostí pod 1,2 m/s, ti nejrychlejší překračovali rychlost 1,75 m/s. Jedinci z nejpomalejší skupiny přitom oproti "rychlíkům" ve svých 40 letech působili starším dojmem, měli v tváři více vrásek a bylo jim naměřeno v průměru o 12 bodů nižší IQ. Jejich mozky byly dokonce o něco menší a horší funkci vykazoval také celkový imunitní systém.

Vědci svými výsledky nakousli otázku, zda by se už od dětského věku nedal vysledovat sklon člověka k rychlejšímu stárnutí a zdravotním problémům v pozdějším věku. Lékařům by k takovému zjištění stačilo jediné: změřit u dítěte tempo chůze. Na druhé straně je ale možné, že pomalejší chůzi způsobují vrozené indispozice a horší životní styl. Jak dítě, tak dospělý se budou přirozeně pohybovat rychleji, pokud se cítí v kondici a jsou zvyklí se čile věnovat jak psychickým, tak fyzickým aktivitám.