Archeolové se dlouho domnívali, že města jižní Mezopotámie měla jasnou strukturu. Předpokládali, že se paprskovitě rozšiřovaly směrem ven z chrámových čtvrtí a byly obehnány jedinou vysokou zdí. Data z dálkového průzkumu shromážděná speciálně vybaveným dronem ale naznačují, že metropole mezi řekami Tigris a Eufrat fungovala podobně jako pozdější italské Benátky.
Lagash zahrnoval tři ostrovy, které byly spojené vodními cestami. Neměl žádné geografické ani rituální centrum. Proto si každá městská část rozvinula svébytné ekonomické praktiky.
Lagash - Mezopotamie
„Na jednom ostrově se lidé zaměřovali na rybolov a sběr rákosu určeného pro stavebnictví. Další dva byly obehnané hradbami, jež uzavíraly pečlivě vytyčené ulice," říká antropologická archeoložka Emily Hammer z Pennsylvánské univerzity. „Snímky z dronu ukazují vodní koryta a přístavy. Rozeznali jsme také zbytky lávek a mostů."
Lagash je označován za jedno z nejstarších měst starověkého Blízkého východu. Byl založen asi před 4 900 až 4 600 lety a opuštěn asi před 3 600 lety. Důvodem bylo zvyšování hladiny mokřadů. „Na základě satelitních snímků jsme před několika lety odhadli, že obec zahrnovalo dohromady 33 ostrovů. Většina z nich byla docela malá," popisuje archeoložka Elizabeth Stone z univerzity Stony Brook v New Yorku.
Fotografie z dronů ale poskytly podrobnější pohled. Půdní vlhkost a absorpce soli ze silných dešťů pomohly detekovat zbytky budov, zdí, ulic, vodních cest a dalších prvků pohřbených blízko povrchu země. „Díky tomu jsme mohli zúžit hustě obydlené části starověkého města na tři ostrovy," říká Emily Hammer.
Pohodlí města
Pohled z ptačí perspektivy navíc odhalil rozdílnou podobu městských částí. Některé z nich vypadají, že byly důkladně naplánovány, další jsou uspořádány nahodile. To podle odborníků ukazuje na migrační vlny probíhající před asi 4 600 a 4 350 lety. Husté shluky rezidencí a dalších budov naznačují, že v době své největší slávy se obec rozkládala na 4 až 6 kilometrech čtverečních a žily zde desítky tisíc obyvatel.
„Předměty, které jsme našli v budovách ukazují, že mezi přistěhovalci byli většinou kočovní pastevci toužící se usadit nebo potulní dělníci a řemeslníci. Využívání vodní dopravy mezi těsně rozmístěnými osadami umožnilo metropoli nebývalý růst," vysvětluje Hammer. „Voda však také stála za jejím zánikem," dodává. Zatímco okolní města se dalších tisíce let rozvíjela, bažiny Lagash doslova zakonzervovaly v čase.
Zdroj:
