Pompeje upadající?

Život v antických Pompejích vyhasnul v roce 79 n. l. velkým výbuchem Vesuvu. Láva a popel pohřbily a zakonzervovaly toto město na dlouhá staletí. Pod vrstvami nánosů bylo objeveno v polovině 18. století. Od té doby tam probíhají vykopávky. Již v 19. století objevili archeologové hromady odpadků kolem hrobek pozůstalých i v nich. Domnívali se proto, že město spělo po velkém zemětřesení v roce 62 n. l. k zániku. Nedovedli si totiž vysvětlit, jak je možné, že by mohli obyvatelé nakládat se svými mrtvými podobně jako odpadem. Lépe řečeno, pohřbívat je na stejná místa. Mělo se jednoduše za to, že se už ve městě o nic nestarali a jen přežívali.

Bádání 21. století

Výzkumy z posledních pár let však ukázaly, že Pompeje až do výbuchu sopky bylo živé a prosperující město a po zemětřesení bylo opravováno. Jeho obyvatelé si užívali života naplno. S odpadky si skutečně ale hlavu nelámali. Při vykopávkách nebylo nalezeno žádné „smetiště“, tedy jedno místo, kam by se veškerý odpad odkládal. Zuhelnatělé zvířecí kosti, ostatky psů a koní a dalších zvířat, zbytky z kuchyně, ale i střepy keramického nádobí a stavebního materiálu se hromadily úplně všude. Podél městských hradeb, v ulicích, u domů dokonce i v domech. Odbornice na římskou archeologii A. Emmersonová z univerzity v Cincinnati říká: „Vykopala jsem například místnost v domě, kde byla cisterna na uchovávání pitné vody a vody na mytí umístěna mezi dvěma odpadními jámami. Obě byly zcela zaplněné odpadky v podobě rozbité domácí keramiky, zvířecích kostí a dalších potravinových odpadů, jako jsou hroznová semínka a olivové pecky.“ A co je šokující, co se nehodilo, strčilo se dokonce k mrtvému do hrobky.

Zdroj: Youtube

Jiný pohled na zemřelé

Zesnulí obyvatelé Pompejí nebyli uloženi k věčnému spánku někde na tichém, odlehlém hřbitově. Ale v ulicích. Pohřbívání v rušném městě nebylo výrazem neúcty k pozůstalým, jak se zprvu archeologové domnívali, ale naopak. Emmersonová vysvětluje: „Obecně platí, že když byl Říman konfrontován se smrtí, zabýval se spíše vzpomínkami než posmrtným životem. Jednotlivci chtěli, aby se na ně vzpomínalo. K tomu sloužila velká hrobka na frekventovaném místě. Jinými slovy, tyto hrobky a hroby nikdy neměly být místem klidného rozjímání. Byly výkladní skříní. Byly do značné míry součástí každodenního života, rozhodně nebyly oddělené, čisté nebo tiché.“ Postoj obyvatel Pompejí k vnímání mrtvého těla byl tedy zcela odlišný. Uvolněný a nenucený. A stejně tak to bylo i s odpadky. I ty, byť nečisté, patřily k životu stejně jako smrt.

Zdroje: gizmodo.com, www.nbcnews.com