Poprava 27 českých pánů patří k nejtemnějším událostem v dějinách českých zemí. Byla nevídaná nejen počtem mrtvých, ale především svou krutostí. Jejím cílem bylo zastrašit každého, kdo by chtěl podkopat autoritu Habsburků a získat moc.

Krvavá tečka byla zakončením událostí, jež začaly třetí pražskou defenestrací a skončily prohrou českého stavovského vojska na Bílé hoře. Exekuce měla navíc dokázat, že žádná protestantská vzpoura nepodkope autoritu císaře Ferdinanda II.

Poprava českých pánů

Kat usekl hlavy třem českým pánům, sedmi rytířům a dvěma měšťanům. Ty pak byly vloženy do drátěných košů a zavěšeny na horní ochoz Staroměstské mostecké věže. Šest trčelo směrem do dnešní Karlovy ulice, šest nad most směrem k Malé straně. Měly být dobře viditelné jak zdola, tak i zdálky.

„Byla mezi nima hlava Budovcova, Kaplířova, Dvořeckého, Bedřicha z Bílé, Ottova, Kochánova, Štefkova, Koberova, Šlikova s rukou na ústa položenou, Michalcova s rukou na hlavu vloženou, Haunšildova též s rukou vstavanou a Jesseniova s kusem jazyka," píše historik Pavel Skála ze Zhoře.

Už po devíti měsících byly ostatky tak poškozené, že dva z nich vypadly, kvůli silnému větru, z košů. Opět ale byly umístěny zpátky na věž, kde byly i s ostatními vystaveny dlouhých deset let. Pouze hlava Jáchyma Ondřeje Šliky byla po roce z ochozu katem sňata a uložena pod kazatelnou kostela sv. Salvátora na Starém Městě pražském.

Lebky českých pánů

Na konci roku 1631 obsadilo hlavní město luteránské vojsko saského polního maršála Jana Jiřího z Arnimu. S ním se do Prahy vrátili i někteří protestantští uprchlíci. Ti se rozhodli, že lebky popravených důstojně pohřbí. 20. listopadu roku 1631 tak byly za velké účasti přihlížejících sňaty a jednotlivě uloženy do krabic. Ty pak byly ve společné rakvi přeneseny do Týnského chrámu, kde se konal velkolepý pietní akt.

Samotné pohřbení hlav se odehrálo až pozdě v noci, aby se jich nemohli zmocnit katoličtí páni. Když ale saská armáda a s nimi i exulanti pod hrozbou blížícího se císařského generála Albrechta z Valdštejna z Prahy odešli, vzali si s sebou i tajemství, kde 11 lebek spočívá. Marně po nich pátrali císařští komisaři, obrozenci i současní historikové.

Jedinou nápovědou je lístek, který v druhé polovině 19. století našel v knihovně Národního muzea vydavatel tehdejšího časopisu Lumír Ferdinand Břetislav Mikovec. Na něm se údajně psalo, že „hlavy jsou uloženy na takovém místě, že ho žádný nepřítel nenajde. Nepřehlédni pavlan pod věží".

Zdroj: Youtube

Otázkou ale stále zůstává, kde je zmíněný „pavlan pod věží". Podle badatelů by mohlo jít o kostel „U paulánů pod věží", dnešního sv. Salvátora, nebo přímo o ochoz, který obíhá průčelí Týnského chrámu. V obou církevních stavbách proběhlo několik průzkumů. Jeden z nich odhalil, že v kostele sv. Salvátora je podzemní prostor zasypán sutí. Jeho odkrytí by ale mohlo ohrozit statiku budovy. Místo posledního odpočinku 11 lebek je tak stále zahaleno tajemstvím.

Zdroj:

www.denik.cz, www.novinky.cz, www.ct24.ceskatelevize.cz