Poprava plátkem zlata: Čínská specialita byla vyhrazena pro urozené odsouzence

Popravy v Číně bývaly rafinované a kruté.

Popravy v Číně bývaly rafinované a kruté.

Foto: Profimedia.CZ

V Evropě tolik oblíbené lámání v kole bylo poměrně lehkým trestem v porovnání s popravami, ve kterých si libovali Číňané. Trhání na kusy a pomalé dušení odsouzence před očima nadšeného davu praktikovali ještě počátkem 20. století. Potupné a bolestivé smrti se vyhnuli jen zločinci z urozených vrstev.

Rozdílný přístup k provinilcům z vyšších kruhů byl patrný i na našem kontinentu. Zatímco obyčejného člověka čekala ve středověku zpravidla šibenice, případně výše zmíněné vpletení do kola, šlechtici se těšili výsady být popraveni stětím. V Číně to fungovalo podobně, jen škála trestů byla širší a vynalézavější.

Balíček od císaře

Na odsouzencích z nižších vrstev se kat mohl zpravidla vyřádit se vším sadismem. Když však přišlo na bohaté a vlivné osoby, císař projevil milostivost a dovolil jim spáchat sebevraždu v klidu a soukromí domova. Za tímto účelem jim poslal buď sáček s jedem nebo hedvábný provaz, kterým se měli uškrtit. V balíčku od císaře však mohli vysoce postavení odsouzenci objevit také jemně opracovaný plátek zlata.

Poprava Williama Kemmlera

První poprava na elektrickém křesle byla strašná. Byl v ní zapleten i Edison

Zdálo by se, že takový drobný předmět nemá šanci někoho zabít. Poučený odsouzenec ale dobře věděl, jak s ním má naložit. Plátek zlata si položil na dlaň a prudce ho vdechl. Zadusil se jím podobně jako rybí kostí.

Zlato v hrdle - doslova

Zlato se jinak při popravách příliš neuplatňovalo, protože šlo o velmi drahý kov, kterým nebylo radno plýtvat. Výjimky ale existovaly. Například indiáni z kmene Jivaro žijící na území dnešního Ekvádoru měli zlata víc než dost, ale přirozeně jim vadilo, že je španělští dobyvatelé kvůli němu vraždí a zotročují. V roce 1599 zajali nenáviděného guvernéra, zlato roztavili a nalili mu ho do hrdla.

Poprava Mania AquilliaPoprava Mania AquilliaZdroj: Profimedia.CZ

O popravách roztaveným kovem máme zmínky také ze starého Říma. Správce Anatolie Manius Aquillius byl vyhlášený lakomec a zkorumpovaný úředník. Z obyvatel ovládaného území vymáhal nepřiměřeně vysoké daně a jejich nesplácení krutě trestal. Když Anatolii zabrali Řekové, Aquillius byl vsazen do vězení a jeho bývalí poddaní ho odsoudili ke stejné smrti jako později indiáni španělského guvernéra. K přípravě smrtící horké hmoty použili jeho vlastní mince a prsteny.

Jinak se ale k exekucím tohoto typu používalo spíše´levnější olovo. Šlo o popravu velmi drastickou, ačkoli rychlou - kov o teplotě 450°C vmžiku spálil sliznice i hrtan a doprovodný kouř se postaral o takřka okamžité udušení. Hezká podívaná to nicméně rozhodně nebyla.

Zdroje: www.smithsonianmag.com, medium.com, zoommagazin.iprima.cz

Akční letáky