Rozdílný přístup k provinilcům z vyšších kruhů byl patrný i na našem kontinentu. Zatímco obyčejného člověka čekala ve středověku zpravidla šibenice, případně výše zmíněné vpletení do kola, šlechtici se těšili výsady být popraveni stětím. V Číně to fungovalo podobně, jen škála trestů byla širší a vynalézavější.

Balíček od císaře

Na odsouzencích z nižších vrstev se kat mohl zpravidla vyřádit se vším sadismem. Když však přišlo na bohaté a vlivné osoby, císař projevil milostivost a dovolil jim spáchat sebevraždu v klidu a soukromí domova. Za tímto účelem jim poslal buď sáček s jedem nebo hedvábný provaz, kterým se měli uškrtit. V balíčku od císaře však mohli vysoce postavení odsouzenci objevit také jemně opracovaný plátek zlata.

Zdálo by se, že takový drobný předmět nemá šanci někoho zabít. Poučený odsouzenec ale dobře věděl, jak s ním má naložit. Plátek zlata si položil na dlaň a prudce ho vdechl. Zadusil se jím podobně jako rybí kostí.

Zlato v hrdle - doslova

Zlato se jinak při popravách příliš neuplatňovalo, protože šlo o velmi drahý kov, kterým nebylo radno plýtvat. Výjimky ale existovaly. Například indiáni z kmene Jivaro žijící na území dnešního Ekvádoru měli zlata víc než dost, ale přirozeně jim vadilo, že je španělští dobyvatelé kvůli němu vraždí a zotročují. V roce 1599 zajali nenáviděného guvernéra, zlato roztavili a nalili mu ho do hrdla.

O popravách roztaveným kovem máme zmínky také ze starého Říma. Správce Anatolie Manius Aquillius byl vyhlášený lakomec a zkorumpovaný úředník. Z obyvatel ovládaného území vymáhal nepřiměřeně vysoké daně a jejich nesplácení krutě trestal. Když Anatolii zabrali Řekové, Aquillius byl vsazen do vězení a jeho bývalí poddaní ho odsoudili ke stejné smrti jako později indiáni španělského guvernéra. K přípravě smrtící horké hmoty použili jeho vlastní mince a prsteny.

Jinak se ale k exekucím tohoto typu používalo spíše´levnější olovo. Šlo o popravu velmi drastickou, ačkoli rychlou - kov o teplotě 450°C vmžiku spálil sliznice i hrtan a doprovodný kouř se postaral o takřka okamžité udušení. Hezká podívaná to nicméně rozhodně nebyla.

Zdroje: www.smithsonianmag.com, medium.com, zoommagazin.iprima.cz