Poté, co Jan Roháč prohrál bitvu u Lipan, chopil se velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn. Sám pokračoval v boji proti Zikmundovi ze svého velmi těže dobytelného hradu Sion u Kutné Hory, ale i tam byl přemožen. Podařilo se mu však odtud po nějakou dobu řídit a provádět mnoho záškodnických protizikmundovských akcí. Záhy po zatčení mu byla připravena v Praze šibenice, na níž měl být 9. září 1437 nejen potupně oběšen, ale před samotnou popravou i mučen a hanoben. Dones je v Chlístovicích na Kutnohorsku možné spatřit zmenšenou kopii právě jeho šibenice.
Krátce o Roháčově životě
Jan Roháč z Dubé byl rytíř, který stál hned od začátku husitského hnutí na straně radikálního husitského směru táboritů. O jeho životě toho není moc známo. Měl za sebou celou řadu bitev, v nichž stál po boku Jana Žižky, a to včetně těch nejvýznamnějších, jako byla u Malešova nebo na Vítkově. Od roku 1427 pak působil jako čáslavský hejtman.
Jan Roháč z Dubé byl pro Zikmunda trnem v oku, dokonce jej označil za zemského škůdce a poslal na něj uherské a české vojsko, které po necelých čtyřech měsících obléhání Sion konečně pokořilo a Jan Roháč upadl do zajetí.
Čtyřměsíční obléhání hradu bylo na svou dobu velmi dlouhé, navíc na Sionu nebyla studna, takže někdo musel pouštět lidi ven z hradu a zase zpět, aby si nabrali vodu z nedaleké řeky Vrchlice. I když soudobé materiály hovoří o velkolepé obléhací akci a o tom, jak obtížné dobývání hradu bylo, archeologové na místě nenašli nic, co by takové tvrzení podporovalo.
Josef Mathauser: Bitva u Lipan roku 1434
Na smrt odešel nepokořen, ale zemřel hanebně
Přestože bylo Janu Roháčovi jasné, že smrti neunikne, než jej předvedli před krále, který se mu chtěl do očí vysmát, křičel, aby mu raději vypíchli oči, než by se na Zikmunda musel podívat, pokořen. Tím si ale zatloukl poslední hřebík do rakve. Zikmund se doslova rozžhavil doběla a rozhodl, že Jan Roháč bude před popravou mučen. Poslední z husitských revolucionářů totiž Zikmundovi škodil dlouhodobě, a konečně přišel čas za to zaplatit. Jeho poprava byla pečlivě připravená a měla se stát odstrašující veřejnou podívanou.
Posměch a krutá smrt
Dobové prameny toto mučení popisují velmi jasně. Například ve Starých letopisech českých stojí: „A přivedli sú sebú pana Jana Roháče a rytieře Vyška z Polsky a kněze Jana, řečeného Prostředka, a Zeleného puškaře s jinými mnohými, kdežto hned pan Roháč veden jest na rathúz, mučen a tázán; a tak těžce jeho zmučili, že z něho střeva plula…“
Již zmíněná dřevěná šibenice byla postavena ze dřeva, z něhož se měl původně stavět nový krov na Týnský chrám. Takže kvalitním dřevem Zikmund nešetřil! Šibenice navíc byla veliká, okrouhlá a třípatrová a Jan Roháč byl pro svůj poslední den oděn do svátečního rudého šatstva, měl na sobě zlatý pás a na krku zlatý řetěz na znamení odsouzence. Jednalo se o symbolické divadlo pro kališníky, urážka, parodie na povýšení loupežníka do šlechtického stavu a výsměch zbylým revolucionářům.
Právě za tento řetěz byl Jan Roháč pověšen doprostředka šibenice na nejvyšší patro. Stejně tak pověsili kolem něj i jeho 52 stoupenců. Jednalo se skutečně o nevídanou masovou popravu, která byla pro všechny přihlížející neskutečně krutou podívanou.
Jan Roháč z Dubé, Gotický hrad Sion u Kutné Hory,
Pomsta boží?
Když pouhé tři měsíce po popravě zemřel sám Zikmund, mezi lidmi se šuškalo, že šlo o boží pomstu, ještě umocněnou tím, že zemřel na tzv. pekelný oheň. Pro mnohé Čechy byl Jan Roháč z Dubé synonymem husitského Robina Hooda. Na jeho popravě mnozí plakali, jelikož před jejich očima zemřel muž statečný a nebojácný, věrný svému přesvědčení, který se postavil samotnému Zikmundovi. Na Jana Roháče z Dubé lidé ještě dlouho se smutkem vzpomínali.
Zdroje: zoommagazin.iprima.cz, cs.wikipedia.org, www.webmagazin.cz
