Trestu smrti provedeným koňmi se říkalo „koňská spravedlnost.“ Ke každé končetině odsouzeného bylo připevněno lano, které bylo přiděláno k tyčím připoutaným k silným koním. Na začátku popravy byla zvířata naučena pouze krátce trhnout. Když byly nešťastníkovi vykloubeny končetiny, aniž by se zlomily, byli všichni čtyři koně ranami bičem přinuceni táhnout. Rozčtvrcení či roztrhnutí těla na více části bylo závislé hlavně na souběžné práci zvířat, která musela táhnout stejnou silou. Kati měli těžkou práci, když museli při tahání za uzdy koní pozorně sledovat všechna lana, aby byla stejně napnutá. Bylo také nutné zařídit, aby koně táhli kontinuálně a plynule. Jeden úd totiž nesměl být utržen dříve než ty ostatní, neboť by tím byla celá exekuce zmařena. Pro připoutání nohou oběti se vybírali silnější koně, pro ruce ty slabší, aby byly síly vyvážené. Téměř vždy museli odsouzenci ještě před roztrháním podstoupit různá mučení, např. pálení sírou či olovem. Poté byly části jejich těl obvykle vystaveny na šibenici pro výstrahu.
Popravy koňmi se prováděly už ve 14. století. Většinou byli tímto způsobem popravováni zrádci, o kterých se říkalo, že byli vnitřně rozpolcení. Spravedlivé tak prý bylo, aby i jejich tělo bylo rozděleno.
Velice oblíbený byl tento trest ve francouzských zemích. Nejznámějším případem roztrhání koňmi je exekuce královraha Ravaillaca v květnu roku 1610. Na popravišti v Paříži byl mučen, aby prozradil, kdo mu s vraždou pomáhal. Mlčel však jako hrob. Proto byl následně na náměstí Gréve roztrhán koňmi. Každého ze statných zvířat řídil ozbrojený jezdec. Jelikož Ravaillac nebyl žádné tintítko, tak oddělit jeho končetiny od těla trvalo nezvykle dlouho. Když se po půl hodině pořád nedařilo dílo dokonat, pařížský kat Charles Henri Sanson přikázal jezdcům, aby začali končetiny tahat za hlavu nešťastníka. Nohy byly najednou taženy do nepřirozeného směru. Stehenní kosti se vykloubily, ale údy stále držely. Trvalo dlouho, než byli schvácení koně schopni konečně roztrhat tělo nešťastníka a nechat na zemi pouze jeho krvavé torzo. Nakonec musel pomoct kat přetnutím hlavních vazů sekerou. Celou strašlivou popravu provázelo nelidské sténání a bolestné výkřiky. Hlavní kat se po tomto šíleném zážitku prý zařekl, že už žádného člověka v životě nepopraví. Přitom tuto šílenou podívanou celou dobu sledoval dav lidí, někteří si dokonce s nadšením kupovali vstupenky do předních řad. Traduje se, že se po popravě maso Ravaillaca opeklo a rozdalo přítomným.
Mimo nařezávání vazů na končetinách bylo někdy, pro snazší popravu koňmi, odsouzenci naříznuto břicho.
Elegantní zvířata nebyla v minulosti používána jen pro přímé zabíjení odsouzenců. Jejich síla se využívala také před výkonem trestu, kdy zvlášť těžcí zločinci byli na místo popravy taženi po hrbolaté, často kamenné zemi přivázáni ke koni. V květnu roku 1524 nechal velitel vojska Georg Truchsess von Waldburg vláčet svého nepřítele za svým koněm do blízkého městečka. Tam ho přivázal ke stromu a upálil.
