„Zvyšte zátěž," smál se z posledních sil Giles Corey. Americký zemědělec, který byl jedním z obžalovaných ve známém inkvizičním stíhání čarodějnic v Salemu v roce 1692. Ležel nahý na zádech a na břiše a hrudníku měl položenou desku. Na ni kat postupně umisťoval těžké balvany. Nesnesitelná váha měla Coreyho donutit, aby se účastnil soudních líčení. Muž však vypovídat stále odmítal. Na desce se tak objevovaly další a další kameny.
Jeho tělo se pod tíhou propadalo do travnatého plácku za věznicí. Oči mu nepřirozeně vylezly z důlků a vykoukl mu jazyk. Mučení trvalo dva dny. Nakonec jednaosmdesátiletý stařec skonal. Zemřel na vnitřní krvácení, jež způsobily prasklé kosti a rozdrcené orgány. Stal se jednou z nejznámějších obětí mučení drcením.
Poprava utlačením
Poprava utlačením nebo také lisováním má bohatou historii. Používala se již před více než 4 000 lety v jihovýchodní Asii. Vykonávali ji vycvičení sloni. Oběť mohla být rozmačkána postupně od končetin, po hrudník. Rychlou smrt zase zajišťovalo rozdupnutí hlavy. Poslední poprava tohoto typu měla proběhnout v roce 1914.
Peine forte et dure
Drcení však často využívala i evropská justice od 13. do 18. století. Říkalo se jí „Peine forte et dure“ - tvrdý a účinný trest. Jeho primárním cílem bylo přimět oběť k účasti na procesu. Obecné právo totiž mohlo být aplikováno pouze na ty, kteří s tím souhlasili. Peine forte et dure tedy podstoupili ti, jež byli obvinění, ale odmítli přiznat vinu nebo nevinu. Jednoduše mlčeli. Soud doufal, že dostatečnému nátlaku podlehnou.
Dalším důvodem byl fakt, že pokud obžalovaní se soudním procesem souhlasili a byli popraveni, jejich majetek by nepřipadl pozůstalým, ale králi. Nevýhodou také bylo, pokud byl jejich čin brán jako velezrada, dědicové opět nedostali nic.
Lisování za živa
Postup, jak se má lisování provádět, zaznamenal v roce 1615 Sir Edward Coke. Ten byl svědkem mučení Richarda Westona, který měl otrávit svého pána. „Zaprvé bude natažen a na tělo se položí závaží. Ne více, než kolik dokáže unést. Poté bude hmotnost zvyšována. Zadruhé bude nahý vystaven na veřejném místě. Při životě bude udržován tvrdým chlebem a vodou z kanálu. V den, kdy dostane chléb, nedostane vodu."
Mezi další obětí drcení patří Margaret Clitherow, jež za vlády Jindřicha VIII. ukrývala katolické kněze. Tvrdila, že nespáchala žádný zločin, proto se k soudu nedostaví. Zatčena byla v roce 1586. Podle dochovaných pramenů torturu vykonávali žebráci. Ženu položili na ostrý kámen a na hrudník a břicho ji dali dveře z jejího domu. Na ně postupně pokládali balvany. Páteř se jí zlomila po 15 minutách. Byla zatížená asi 320 kilogramy.
V roce 1658 podstoupil „Peine forte et dure“ major George Strangways. Ten zabil manžela své sestry, protože se k ní nechoval dobře. Odmítnutím na soudním procesu se snažil uchránit rodinu zbavení dědických práv. Kat mu naložil 180 kg. Muž trpěl několik hodin. Nakonec se jeho muka rozhodli ukončit přihlížející, kteří si na jeho tělo stoupli.
Zdroje: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org, www.idnes.cz
