Přestože je tato metoda připisována zejména Číňanům, neomezovala se jen na tuto oblast. Zemřel tak například i římský generál Marcus Lincinius Crassus (o tom později), anebo římský císař Valerián Starší, tato metoda nezůstala skryta ani před pověstnými španělskými inkvizitory anebo dokonce jihoamerickými kmeny. Zde se ale jednalo už o modifikovanou formu popravy - zlato se roztavilo a vlivo mučenému do hrdla.
Číňané však původně zlatý plátek vdechovali.
Metoda vznikla v Číně – tam se plátek zlata vdechnul
V Číně, odkud tato krutá metoda popravy pocházela, byla však vyhrazena pro urozené odsouzence, protože byla v porovnání s lámáním v kole shledána jako milosrdná. Bohaté a vlivné osoby se v Číně vyhnuly veřejné popravě. Měly to privilegium, že jim císař projevil svou milosrdnost tím, že mohly spáchat sebevraždu doma. Obdržely proto od císaře buď sáček s jedem, hedvábný provaz anebo dokonce plátek zlata.
Dnes bychom se touto štědrostí možná cítili polichoceni a poctěni, zde se ale jednalo o pobídku k tomu, jak ukončit život. Jemně opracovaný plátek zlata si musel odsouzený položil na dlaň a prudce jej vdechnout, takže se jím zadusil podobně, jako třeba na Vánoce rybí kostí.
Na dokument se podívejte zde:
Jak smrt zlatem vypadala v praxi?
Jak ale mučený nešťastník zemřel? Na popáleniny, vlivem horké páry anebo samotného udušení?
V roce 2003 provedli vědci pokus, v němž místo zlata použili olovo. A samozřejmě neexperimentovali na lidech, ale na skotu z místních jatek. Při pokusu nebylo žádné zvíře zraněno ani zabito speciálně pro tento účel. Lití olova nebo jiného podobného kovu, tedy i zlata, znamenalo jasnou smrt, ať už došlo k prasknutí orgánů, spálení plic anebo udušení. „Job“ ale zřejmě udělala již pára, která při procesu vznikala.
Metoda sama o sobě je dost hrozná. Při pokusu byl hrtan ve vodorovné poloze upevněn na kus dřeva a distální konec pak byl utěsněn pomocí hedvábného papíru. Pak bylo asi 750 g čistého olova zahřáto na teplotu 450 stupňů, kdy se olovo zcela roztavilo. V této tekuté formě pak bylo nalito do hrtanu.
Bylo vidět, že celý proces byl provázen vznikem velkého množství páry. Sraženina z hedvábného papíru byla silou páry vytlačena. Během 10 sekund se však olovo opět srazilo a hrtan zcela vyplnilo. Až po opětovném celkovém ztuhnutí olova vědci hrtan zkoumali a pod světelným mikroskopem zjistili, že hrdlová vrstva hlenu byla zcela spálená a svalovina byla uvařená nebo poškozená až do hloubky asi 1 cm.
Smrt ale byla pravděpodobně zaviněna již vznikem páry a následným tepelným poškozením dýchacích cest.
Podobná metoda smrti ve světě
Podobný způsob smrti byl znám i v Ekvádoru, kde tak v 16. století probíhaly veřejné popravy. Odsouzenci bylo do hrdla vlito roztavené zlato z kelímku. Jednalo se o vroucí, bublající a žhnoucí roztavený kov, který nešťastníka zabil během pár sekund. Touto smrtí zemřel španělský guvernér v koloniální osadě Logroño v roce 1599, který podváděl domorodý kmen Jivaro při obchodu se zlatem. S čím zacházel, tím také sešel, čemuž však předcházel obrovský masakr, při němž byla vyhlazena celá osada.
V době starého Říma byl podobně zabit Marcus Licinius Crassus, římský politik, mentor Julia Caesara a dost možná jeden z nejbohatších mužů v římských dějinách, který zabavoval majetek těch, koho předtím prohlásil za nepřátele státu. Pokud byste si mysleli, že byl neoblíbený, pak byste se pletli – naopak se jednalo o velmi chytrého a oblíbeného vůdce, který byl úspěšný jak v politické, tak vojenské oblasti.Nakonec však byl Crassus v jedné bitvě ve sporu s Pompeiem zajat a popraven tak, že mu bylo do hrdla nalito roztavené zlato. Zde se jednalo o symbolický druh popravy, která měla symbolizovat jeho neuhasitelnou touhu po bohatství.
Zdroje:
history.howstuffworks.com, www.smithsonianmag.com, www.ncbi.nlm.nih.gov
