Franz Schmidt byl profesionál. Popravoval už jako dítě, kdy měl za úkol odchytávat a likvidovat toulavé psy. Řemeslo převzal po svém otci, když mu bylo osmnáct. Od té doby mučil a zabil stovky lidí. Dnes to však bylo jiné. „Jako by mi meč těžkl v ruce,” říkal si šestapadesátiletý kat a podíval se na Elisabeth.
Čím více se blížili k náměstí, kde pacholci sbili provizorní pódium, tím byla mladá žena smutnější. Franz si uvědomil, že je mu jí líto. To ho vyděsilo. „Mistr popravčí nesmí soucítit s odsouzeným,” proběhlo mu hlavou. To bylo první pravidlo, které mu táta kladl na srdce. „Pohni kostrou,” vyštěkl na Bety a tvrdě ji udeřil do ramene.
Zpackaná poprava
Na náměstí byla hlava na hlavě. Každý chtěl vidět, jak jejich sousedka zemře. Muži, ženy i děti. Lidé si krátili dlouhou chvíli povídáním a mlsáním slaných preclíků nebo sladkých dřívek. Jakmile zaslechli bubny, stavěli se na špičky, aby lépe viděli. Jakmile Elisabeth zahlédla pódium, začala hystericky plakat.
Popravčí Franz Schmidt
Přihlížející na to reagovali křikem a vrháním shnilého ovoce. Některé kusy trefily i kata. Ten byl na toto chování zvyklý. Lidé, jakmile zacítili pach smrti, stávali se divočejší. Další se se strachem krčili a vše jen po očku sledovali. „Podobně, jako když mě míjí na ulici. V tu chvíli také přecházejí na druhou stranu, odplivnou si, pokřižují, nebo ještě něco zahulákají. Když je ale bolí hlava z nadměrně vypitého piva nebo se nedokážou odlepit od latríny, rádi ke mě posílají manželky, abych jim dal nějakou medicínu” povzdechl si Franz.
Elisabeth si mezitím lehla na zem a odmítala se pohnout. Křičela a prosila. Pomocníci ji museli zvednout a donést na plošinu. Tam se situace opakovala. Kat netušil, co má dělat. Trvalo to už dlouho. Přihlížející začínali být vzteklí. „Tak s ní něco udělej!” zvolal někdo a další se přidali. Popravčímu stékaly pramínky potu po čele i zádech. I on byl nervózní. Nakonec si mladá žena konečně klekla. „Zvedni hlavu,” nařídil Schmidt a rozmáchl se. „Já ale…,” Bety se na něj chtěla otočit. V tu chvíli se ji meč zasekl do ramene.
Kat v důchodu
Mistr Franz zanadával a znovu zvedl zbraň nad hlavu. Netrefil se ani podruhé. Hlava ženy stále spočívala na jejím krku. Poprava se podařila až napotřetí. Lidé sledovali krvavé divadlo se zatajeným dechem. Takovou chybu jejich kat nikdy neudělal. I v Norimberku, kde Schmidt působil, platilo tzv. pravidlo tří ran. Pokud by se nedodrželo, byl vykonavatel rozsudku obviněn z krutosti a neschopnosti. Nedostal zaplaceno, vsadili ho do vězení nebo rovnou propustili ze služby. Psychicky i fyzicky slabý trýznitel byl pro město k ničemu.
Stávalo se však také, že neúspěšný popravčí byl napaden rozzuřeným davem, kteří ho ukamenovali nebo umlátili holemi. Franz se na své sousedy díval a vyhodnocoval situaci. Byl na sebe naštvaný. Nechal se unést lítostí a nezvládl stres. Teď se mohl sám stát obětí.
Jeho pomocníci však udělali dobrou práci. Poškozené Elisabethino tělo rychle zakryli plachtou a poté odnesli na káru. Jakmile nebylo na co koukat, zvědavci se začali rozcházet do svých domovů. Franz si oddychl. V tu chvíli se však rozhodl, že jakmile jeho syn bude připraven, převezme jeho řemeslo. A on, až dorazí domů, namasíruje si ztuhlá ramena.
Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.slate.com, www.medium.com
