Oběšení se v minulosti považovalo za největší ponížení, které mohlo člověka na konci života potkat. Urození lidé si tak raději nechali setnout hlavu, než aby se houpali na provaze. Zajímavé je, že původně se věšeli pouze muži. Ženám byly šibenice zpřístupněny až v polovině 15. století.

O popravištích a oběšencích panovalo mezi lidmi mnoho pověr. Ve Francii existovala tradice, které se říkalo „poslední zákusek“. Když kočár s odsouzencem projížděl kolem ženského kláštera, jeptišky mu přinesly sklenici vína a kousek chleba. Této podívané se účastnilo mnoho pověrčivých lidí, kteří si chtěli na odsouzeného sáhnout.

Pokud se při věšení nešťastníka provaz přetrhl, věřilo se, že je nevinný. Lidé se chtěli pro štěstí dotýkat také mrtvoly odsouzeného. Prakticky vše, co přišlo do styku s oběšeným člověkem, mělo mít zázračnou sílu. Například pouhá jeho přítomnost měla uzdravovat. Lidé tak nebožtíka visícího na provaze navštěvovali za hluboké noci a kradli z něj vše, co mohli.

Zajímaly je především zuby, nehty či oběšencův provaz. Ten byl velmi vzácný a měl sloužit i zločincům, kteří věřili, že je ochrání před stejným osudem. Na magickou sílu provazu věřili i pivovarníci, kteří jej používali na ochranu piva. Obyčejným lidem měl zase vydělat hromadu peněz. Kromě provazu se jako amulet pro štěstí používala uříznutá ruka popraveného. Tu většinou lidé usušili či naložili do roztoku, říkalo se ji „ruka slávy“. Průběžně do ní prý nalévali rozpuštěný tuk z mrtvého těla. Šílenství dosáhlo vrcholu, když se z tohoto tuku modelovala ona ruka a přetvářela se na svíci.

Nejen ve Francii, ale po celé Evropě se v jednu dobu věřilo, že když se žena projde pod oběšencem, vyléčí to její neplodnost. Jinak počestní občané si tajně chodili ke katovi pro lidské sádlo. Věřili, že je všemocným lékem na jejich nemoci. Jedna z pověr se ve Francii zachovala až do první poloviny 20. století. Při poslední veřejné popravě, která se zde konala v roce 1939, si někteří diváci namáčeli kapesníky do krve usmrceného.

Popraviště, kde odsouzení nacházeli smrt, byla pro mnoho lidí místem zábavy a setkávání se s přáteli u dobrého jídla a pití. Morbidní prostředí přitahovalo komedianty i hospodské, kteří zde provozovali svou živnost. Dařilo se zde také lehkým ženám. Popravy se konaly většinou o nedělích nebo během svátků a tato „představení“ mívala vždy velkou návštěvnost.