Postavení ženy ve středoveku: Jaký byl osud neplodných žen?
Nutnost početí
Foto: Shutterstock
Ve středověku nemohla být o rovnoprávnosti řeč. Žena se nestala právoplatnou manželkou složením slibu, ale porozením dítěte.
Dítě místo slibu
Vstupem do manželství se žena odpoutala od své vlastní rodiny a stala se součástí mužova rodu. Musela přijmout a respektovat jeho společenský status a on měl právo za ni rozhodovat. Seznam privilegií žen byl žalostně krátký.
Neplodnost ženy představovala velký problém. Většinou měly osm až dvanáct dětí. V případě opakovaného neúspěchu se muž porozhlédl jinde a žena byla vystavena veřejnému ponížení.
Nad metodami, jak ve středověku odhalit nebo léčit neplodnost, zůstává rozum stát. Partneři močili do společné nádoby a tekutinu nechali deset dní odstát. Když se tam po čase objevili červi, byl to důkaz neplodnosti jednoho z nich. Schopnost početí měly ženy doložit mimo jiné zrnkem ječmene, které v moči vyklíčilo. Přílišná touha ženy po muži byla pro plodnost překážkou a byla různě potlačována. Většinou ale museli oba partneři pít odvary z šanty kočičí, z drcených perel, vlčích varlat nebo sušené zaječí dělohy.
Manželka ve středověku: Potupná zkouška panenství a tresty, když nerodí děti
Tvrdá dřina versus péče o zevnějšek
Každá novomanželka se musela hned po svatbě začlenit do rodiny a plnit svěřené úkoly. Ženy na venkově se nevyhnuly těžké práci, lopotění na poli a starosti o domácnost. Dámy z vyšší společnosti musely pečovat o svůj vzhled a mít pod palcem služebnictvo. Každý měsíc byl tlak na těhotenství silnější. Porodem totiž žena splnila svůj životní úkol.
Ty, které nemohly přijít do jiného stavu, se trápily. Nevěra byla nepřípustná a ženy musely za zklamání celé rodiny snášet bití a ponižování. Zákon byl sice na jejich straně, ale v temných dobách středověku nikdo nezjišťoval, co se děje za zavřenými dveřmi. Když už se konečně podařilo, manžel vychladl a měl klid na duši, že je konečně otcem. Vysoká úmrtnost novorozeňat, která se pohybovala mezi 60 a 80 %, je nezajímala.
