Postavení ženy ve středoveku: Jaký byl osud neplodných žen?

20. červenec 2020 četba na 2 minuty
Nutnost početí

Nutnost početí

Foto: Shutterstock

Ve středověku nemohla být o rovnoprávnosti řeč. Žena se nestala právoplatnou manželkou složením slibu, ale porozením dítěte. 

Dítě místo slibu 

Vstupem do manželství se žena odpoutala od své vlastní rodiny a stala se součástí mužova rodu. Musela přijmout a respektovat jeho společenský status a on měl právo za ni rozhodovat. Seznam privilegií žen byl žalostně krátký.

Neplodnost ženy představovala velký problém. Většinou měly osm až dvanáct dětí. V případě opakovaného neúspěchu se muž porozhlédl jinde a žena byla vystavena veřejnému ponížení.

Nad metodami, jak ve středověku odhalit nebo léčit neplodnost, zůstává rozum stát. Partneři močili do společné nádoby a tekutinu nechali deset dní odstát. Když se tam po čase objevili červi, byl to důkaz neplodnosti jednoho z nich. Schopnost početí měly ženy doložit mimo jiné zrnkem ječmene, které v moči vyklíčilo. Přílišná touha ženy po muži byla pro plodnost překážkou a byla různě potlačována. Většinou ale museli oba partneři pít odvary z šanty kočičí, z drcených perel, vlčích varlat nebo sušené zaječí dělohy.

Tvrdá dřina versus péče o zevnějšek

Každá novomanželka se musela hned po svatbě začlenit do rodiny a plnit svěřené úkoly. Ženy na venkově se nevyhnuly těžké práci, lopotění na poli a starosti o domácnost. Dámy z vyšší společnosti musely pečovat o svůj vzhled a mít pod palcem služebnictvo. Každý měsíc byl tlak na těhotenství silnější. Porodem totiž žena splnila svůj životní úkol.

Ty, které nemohly přijít do jiného stavu, se trápily. Nevěra byla nepřípustná a ženy musely za zklamání celé rodiny snášet bití a ponižování. Zákon byl sice na jejich straně, ale v temných dobách středověku nikdo nezjišťoval, co se děje za zavřenými dveřmi. Když už se konečně podařilo, manžel vychladl a měl klid na duši, že je konečně otcem. Vysoká úmrtnost novorozeňat, která se pohybovala mezi 60 a 80 %, je nezajímala. 

Akční letáky