Psal se rok 1865, kdy Dr. Gustav Zander založil ve Stockholmu svůj institut, který by se dal nazvat prvním fitness centrem na světě. Byl vybaven dvaceti sedmi stroji vyrobenými na zakázku, o nichž lékař tvrdil, že dokážou napravit řadu fyzických nedostatků, nemoci pohybového aparátu a odstranit bolest.
V době, kdy se na cvičení pohlíželo buď jako na něco zcela zbytečného, nebo jako na nutné zlo, byla jeho myšlenka pokroková. V jeho mládí byla v módě lékařská gymnastika, kterou zavedl Petr Henrik Ling. Zander si ale během svého studia uvědomil, že kvalita prováděných cviků závisela hlavně na asistentech, od nichž se pacienti odtlačovali, aby aktivovali svalový tonus. Manuální odpor byl ovlivněn silou, fyzickým stavem a duševním nastavením pomocníka. „Stroje se ale nikdy neunaví,” tvrdil budoucí doktor a začal experimentoval se systémy mechanické terapie.
Posilovací stroje doktora Zandera
První prototypy vznikly v roce 1864. Využívaly kladky, řemeny, převody, páky, kyvadla i elektrické generátory. Osoby, které potřebovaly posílit svaly, si mohly nastavit požadovaný odpor, lidem s paralýzou pomáhaly postižená místa rozhýbat mechanické ruce.
Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. O Zanderově terapii se začalo mluvit téměř po celém světě. To lékaři umožnilo otevřít druhý institut v Londýně a v roce 1876 se vydat na Světovou výstavu do Filadelfie, kde za své vynálezy získal zlatou medaili. Zanedlouho už stříhal slavnostní pásku v nové pobočce v New Yorku.
V Americe se ale lékař setkal s novou klientelou. Zatímco ve Švédsku se jeho péče zaměřovala na osoby po nehodách, upracované dělníky nebo děti, zde jeho služby chtěla využívat bohatá úřednická třída, kterou ničilo sedavé zaměstnání.
Fitko před více než sto lety
Na přelomu století bylo možné Zanderovy stroje najít v lázních po celých Spojených státech. Staly se znakem poklidného životního stylu lidí osvobozených od fyzické práce. Když lékař 17. června roku 1920 zemřel, byl proslulý svým inovativním přístupem k fyzikální terapii.
Během první světové války a celosvětové deprese ve 30. letech 20. století byla ale jeho práce v podstatě zapomenuta. Až v posledních desetiletích dvacátého století se jeho revolučním myšlenkám opět dostalo pozornosti.
Zdroj:
