Existuje tak možnost, že génius renesančního období po sobě skutečně zanechal víc, než "pouhý" obraz. Pochmurná skladba, která má doprovázet scénu zobrazenou na nástěnné malbě z 15. století, je dalším krokem k bližšímu pochopení autorovy tvorby.

Pětačtyřicetiletý Giovanni Maria Pala, který žije nedaleko Lecce v jižní Itálii, začal obraz studovat v roce 2003 poté, co se dozvěděl, že se vědci domnívají, že Leonardo do díla schoval hudební skladbu.

Obraz Poslední večeře, namalovaný v letech 1494 až 1498 v milánském kostele Santa Maria delle Grazie, znázorňuje poslední jídlo Ježíše s dvanácti apoštoly.

Šifra mistra Leonarda

Nyní, jak se zdá, můžeme kromě samotného obrazu obdivovat také tajemný vzkaz, který ukrývá.

"Zní to jako rekviem," řekl Giovanni Maria Pala. "Je to jako soundtrack, který zdůrazňuje Ježíšovo utrpení."

Na rozdíl od Šifry mistra Leonarda nepřináší však Poslední večeře žádná odhalení či temná tajemství umělce nebo katolické církve. To se o zmíněné "Šifře" říci nedá. Ta kdysi doslova šokovala čtenáře i filmové diváky odhaleními, že jedním z vyobrazených apoštolů není nikdo jiný než Máří Magdaléna, která splodila dítě s Ježíšem a jejich pokrevní linie i nadále zůstala přísně střeženým tajemstvím.

Podle Paly obraz vykresluje umělce jako někoho, kdo byl na hony vzdálený jakýmkoliv konspiračním teoriím týkajících se popisků v beletrii. Podle něj da Vinci rozhodně nebyl kacíř, ale někdo, kdo skutečně věřil v boha.

Zvuk zvláštní melodie

Obraz Poslední večeře, namalovaný v letech 1494 až 1498 na stěně refektáře kostela, zobrazuje klíčový okamžik evangelijního vyprávění o posledním jídle, které Ježíš absolvoval s dvanácti apoštoly před svým zatčením a ukřižováním. Zobrazuje šok Kristových následovníků poté, co se dozvěděli, že mají ve svých řadách zrádce.

Zdroj: Youtube

Ve své knize La Musica Celata, Pala vysvětluje, jak interpretoval křesťanské symboly na obraze jako hudební stopy k sestavení výsledné melodie. Nejprve si všiml, že když přes obraz nakreslí pět čar hudební stupnice, chleby - které v křesťanské tradici představují Kristovo tělo - a ruce Ježíše a apoštolů, jimiž se chleby žehnají, mohou každý představovat jednu hudební notu. Hudebně však noty nedávaly žádný smysl, dokud si Pala neuvědomil, že partituru je třeba číst zprava doleva, podle stylu psaní, kterým se da Vinci vyznačoval. Další vodítka na obraze odhalují pomalý rytmus skladby a trvání jednotlivých not. Výsledkem je čtyřicetivteřinový "hymnus", který se podle Paly nejlépe hraje na píšťalových varhanách. Nástroji, který byl za dob umělcovy existence nejvíce používáným nástorjem pro chrámovou hudbu.

Alessandro Vezzosi, odborník na Leonarda a ředitel muzea věnovaného umělci v jeho rodném městě Vinci, označil hudebníkovu hypotézu za "možnou a pravděpodobnou". Řekl, že předchozí výzkumy naznačily, že ruce apoštolů lze nahradit tóny gregoriánského chorálu, ačkoli se dosud nikdo nepokusil zapracovat chléb a další aspekty.

Zdroje:

www.cbc.ca

woronko.medium.com

aleteia.org