Cílevědomost a nezlomnou vůli Roza projevovala od dětských let. Vyrůstala se šesti vlastními a třemi adoptovanými sourozenci v malé vesnici v Archandělské oblasti, kde ve 20. letech minulého století nefungovala žádná veřejná doprava. První čtyři třídy školy vychodila v rodné vsi, od páté už musela chodit do města vzdáleného 13 kilometrů. Stejnou túru podnikala i v sobotu, kdy ve městě navštěvovala nemocnou příbuznou.

Po dokončení základní školy si Roza usmyslela, že bude studovat dále. Přes námitky rodičů se vydala na 200 km dlouhou cestu tajgou, až došla do Archandělsku, kde se po vzoru svého bratra Fjodora zapsala na internátní školu. Na studia si vydělávala prací v mateřské školce, kde se mohla i zdarma ubytovat.

Její život vzal zcela nový směr v prosinci roku 1941, když se dozvěděla, že jeden z jejích bratrů padl na frontě. Bez váhání se přihlásila do armády jako dobrovolnice a při výcviku prokázala neobvyklou přesnost při střelbě. Jako jedna z mála byla schopna trefit dvěma rychlými výstřely po sobě dva cíle. Přesto se důstojníci zdráhali poslat ji na frontu - dívce bylo v té době pouhých 17 let a okouzlovala nevšedním půvabem. Panovaly obavy, že by svým nevšedním půvabem rozptylovala vojáky a narušovala morálku jednotky.

Po mnoha zamítnutých žádostech se Roza zapojila do bojů 5. dubna 1944 a hned v prvních dnech odstřelila 13 mužů z nepřátelského vojska. Celkově si na konto připsala 59 zabitých nacistů a za své zásluhy získala prestižní Řád slávy.

Osudnou se jí staly prudké boje ve východním Prusku, které Rudá armáda sváděla s nacisty v lednu roku 1945. Roza se k nim původně vůbec neměla připojit, svou účast na frontě si u velitele vysloveně vydupala. "Ráda bych byla na nějakém bezpečnějším místě, ale neznámá síla mě zavlekla na frontu. Strach necítím," zapsala si do deníku 16. ledna. Druhý den poslala domů dopis, ve kterém se v podstatě rozloučila: "Je možné, že zemřu. Z batalionu o 78 lidech nás zbylo jen šest."

Z východního Pruska se už Roza Šaninová nevrátila. 28. ledna 1945 podlehla smrtelnému zranění způsobeného střepinou granátu, když kryla zraněného velitele dělostřelecké jednotky. Nedožila se ani 21. narozenin.