Štěstí a smůla aneb začátek příběhu
Dne 3. září 1857 vyplouvá z Aspinwallu loď SS Central America, později známá jako loď zlata. Na palubě je stočlenná posádka a 477 pasažérů. Většina z nich jsou zlatokopové, kteří se po dlouholeté dřině vrací s nabytým bohatstvím do New Yorku. Loď tak převáží 10 tun zlata, které bylo nalezeno během zlaté horečky. Jeho odhadovaná cena v US dolarech je bezmála 300 milionů. O týden později je u pobřeží Jižní Karolíny loď zasažena hurikánem. Značně poškozena pak 11. září klesá ke dnu a s ní i jeden z největších nákladů zlata, který kdy skončil na dně moře.
Ztroskotání lodi dle předpokladů přežilo 153 lidí. Byly to především ženy a děti, které se zachránily na člunech.
Příběh pokračuje
Zlato leželo pohřbeno v hlubinách moře až do poloviny 80. let minulého století. Tehdy začalo pokračování příběhu.
Tommy G. Thompson (*1952) pracuje jako inženýr v neziskové společnosti Battelle Memorial Institute v Columbusu v Ohiu, která se zabývá aplikovanou vědou a výzkumem technologií. Posedlý myšlenkou hledání pokladů na dně moří sestrojí robotické podmořské plavidlo, které pojmenuje Nemo. V letech 1985 až 1986 ho představí veřejnosti a pod příslibem zbohatnutí se mu podaří přesvědčit 161 soukromých osob, společností a dalších investorů, včetně majitelů místního tisku The Columbus Dispatch, aby mu přispěli na hledání podmořských pokladů. Získá od nich 12,7 milionů dolarů. Založí společnost California Gold Marketing Group, která má vypátrat ztracený zlatý poklad z lodě zlata.
Zlato a štěstí opět hrají svou roli
Thompson koupí loď, vybavení, najme posádku a vydá se do mořských hlubin u Jižní Karolíny. Štěstí při něm stojí a záhy v hloubce 4,5 kilometrů vrak SS Central America najde. Do roku 1989 se mu podaří vyzvednout tři tuny zlata. Spřízněný tisk ho líčí jako hrdinného hledače pokladů, který spojil moderní technologii s odvážným podnikatelským duchem. Sám pak v roce 1989 do novin prohlásil. „Toto zlato je součástí největšího pokladu v americké historii. Ale SS Central America je oslavou amerických ideálů: svobodného podnikání a tvrdé práce.“ Zároveň sdělil, že se jim podařilo prozkoumat jen nepatrnou část a další tuny cenného kovu vyzvednou v dalších letech. Pak ale nastal nečekaný zvrat.
Ještě jednou zlato a tentokrát i smůla
Po oznámení úžasného nálezu se ozvaly pojišťovny, které tvrdily, že nalezené zlato patří jim, protože po ztroskotání lodi vyplatily pojistné plnění z uzavřených smluv. Spletitý soudní proces s mnoha zrušenými rozsudky a odvoláními se táhl téměř deset let. Pojišťovny neuspěly.
Občanskoprávní soud ale investorům přiznal odměnu ve výši 20 milionů dolarů. V roce 2000, dva roky po soudním procesu, Thompson prodal zlato za 52 milionů dolarů. Investoři údajně nedostali ani zlatou nitku natož prut či nějaký dolar. Hledač pokladů tvrdil, že všechny výnosy použil na pokrytí výdajů. V roce 2005 na něho podali žalobu majitelé The Columbus Dispatch a jeden investor. Požadovali úplné finanční vyúčtování. O rok později se přidalo dalších devět důvěřivců. Federální soudce jim vyhověl. Příběh Thompsona shrnuje následující video.
Lupič či poctivý hledač pokladů
Thompson předal soupis nalezeného zlata. Advokáti investorů však tvrdili, že zapřel 500 mincí v hodnotě několika milionů dolarů a „strčil si je do kapsy“. Na radu svých advokátů soudu řekl, že si je ponechal jako odměnu za objevení vraku a uložil je do bezpečí. V roce 2010, jak uvedl, požádal svou přítelkyni A. Antekierovou, aby je prostřednictvím muže z offshore trust, kterého kontaktoval emailem, uložila do bezpečnostní schránky ve Fort Lauderdale. Později tvrdila, že mince, které vážily téměř 70 kilo dala do čtyř kufříků, předala muži a odešla.
Na počátku roku 2012 Thompson vyhlásil bankrot. V srpnu 2012 měl předvolání k soudu, kde měl vysvětlit, kam se těch 500 zlatých mincí podělo. On se ale i s přítelkyní „vypařil“. Byl na něho vydán zatykač za pohrdání soudem. Po třech letech skrývání byli dopadeni. Thomson tak od roku 2015 sedí za mřížemi v Ohiu, protože nechce neprozradit, kam mince ukryl. Dostal pokutu 250 000 dolarů plus 1 000 za každý den ve vězení.
Když byl přizván k novému slyšení, řekl:. „Vaše ctihodnosti, mám dojem, že už jsme to prošli. Vím, že můžu mít klíč ke svobodě, když řeknu, kde ty mince jsou. Ale já to nevím. Správce offshore trustu je může uložit kam chce. Klíč ke své svobodě nemám,“ stále tvrdil Thompson. Dnes se sedmdesátiletý hledač pokladů hájí tím, že trpí ztrátou paměti a nepamatuje si, co se s mincemi stalo.
www.theguardian.com, www.stuartmagazine.com, www.independent.co.uk