Nebezpečné metody potratů v historii: Strach z trestu nutil ženy k hrozným činům

Recepty na odvary způsobující potrat se tradovaly mezi kořenářkami a porodními bábami.

Recepty na odvary způsobující potrat se tradovaly mezi kořenářkami a porodními bábami.

Foto: Shutterstock.com

Na nebezpečí spojené s potraty upozorňoval už slavný lékař Hippokratés. Osobně ženám odmítal odvary k ukončení nechtěného těhotenství předepisovat, aby neohrozil jejich vlastní zdraví. Stávalo se totiž, že podané byliny neusmrtily jen plod, ale i matku.

Ačkoli antická společnost spojovala potraty se ženami na okraji společnosti, zákonem je nepostihovala. S jejich stigmatizací začala až církev, která od koncilu v r. 314 potrat či pokus o něj trestala desetiletým vyhnanstvím z církevní komunity. O nějaké tři dekády později se tato praxe zmírnila a mělo se přihlížet i k pokání trestané.

Justiniánův zákoník v 6. století téma rozebral podrobněji. Za potrat měla být potrestána nejen žena, která ho podstoupila, ale také osoba, jež jí k tomu dopomohla. Pokud nastávající matka v důsledku potratu zemřela, pomáhající osoba měla být popravena. Trest smrti hrozil i vdané ženě, jež se rozhodla vyhnat plod, aby tím znemožnila manželovi získat dědice. Jestliže už byla v té době rozvedena, měla být jen vyhnána.

Infanticida se ve středověku trestala zahrabáním zaživa.

Tresty za potrat ve středověku: Zahrabání za živa bylo ještě milosrdné

Potrat se rovnal vraždě

Vidíme tedy, že na počátku středověku zákonodárcům ani tak nešlo o práva nenarozeného dítěte, jako spíš o práva muže na jeho reprodukci. To se ale časem změnilo. Postupem staletí se ustálila praxe mírných trestů pro ženy, které vyhnaly plod v raném stadiu těhotenství, a trestů smrti pro matky, jež se činu dopustily až poté, co ucítily první pohyby dítěte. V tento moment se totiž podle dobové víry k dítěti připojila duše, a jeho usmrcení se proto rovnalo vraždě oduševnělého člověka.

Riziko bylo obrovské. Ale hanba spojená s narozením nemanželského dítěte znamenala zkažený život jednou provždy. Recepty na lektvary pomáhající k vyhnání plodu se tajně tradovaly mezi kořenářkami a porodními bábami od starověku. Nahlas se vyslovovat nesměly, natož aby se někdo odvážil zapsat je do knih. Přesto se dá z dobových zápisů dohledat, jaké byliny se používaly nejčastěji.

Máta polejMáta polejZdroj: Shutterstock.com

Nebezpečné byliny

Předně tu byla polej obecná, nazývaná také máta polej. Její aborční účinky byly potvrzeny i dnešními vědci, takže ačkoli tato bylina může podpořit trávení a zbavit tělo střevních parazitů, rozhodně není doporučena těhotným ženám. Ve vyšších dávkách navíc poškozuje játra.

Pokusy na zvířatech odhalily, že se naši předkové nespletli ani v případě jalovce. Také ten může snadno přivodit potrat, a to zvláště, podá-li se ve vyšším množství. Další osvědčenou bylinou byl pelyněk, u kterého ovšem hrozily vážné vedlejší účinky v podobě poruchy centrální nervové soustavy. Stejně opatrně se muselo zacházet i s mírně toxickou routou vonnou.

Ačkoli by se zdálo, že šlo "jen o bylinky", předávkování u těhotných žen nebývalo vzácným jevem. Bylinné odvary se míchaly s vínem a popíjely v nadměrném množství, aby byl úspěch zaručen. Těhotnou ženu to bohužel někdy stálo zdraví, a dokonce i život.

Zdroje: repository.upenn.edu, www.scientificamerican.com

Akční letáky