Přestože je vesmír skutečně dominantně temný, proniká do něj malé, ale významné množství světelného pozadí. Tato slabá záře vychází z hvězd, galaxií, prachu a plynu. Sonda NASA New Horizons však v březnu tohoto roku objevila nečekanou anomálii, když pozorovala temnou oblast ve vesmíru s malým počtem hvězd a galaxií. Astronomové 3. března oznámili, že záře vesmíru je asi dvakrát jasnější, než se očekávalo.
Na video se podívejte tady:
Galaxie září mnohem jasněji
Záře na pozadí vesmíru je obtížně pozorovatelná, ale je zjistitelná. Většinu z ní z našeho pozemského pohledu přehluší jasnější světlo Slunce odrážející se od prachu ve vnitřní sluneční soustavě. Galaxie zářící centrálním jasným jádrem a miliardami hvězd v černém vesmíru vydávají také světlo a záři daleko jasnější.
To znamená, že asi polovinu množství světla kosmického optického pozadí (COB) lze vysvětlit právě obvyklými hvězdami a galaxiemi. Jenže pak je tu ještě druhá polovina, a ta je poněkud záhadná.
Galaxie Andromedy.
Odkud se světlo navíc bere?
Jak se ukázalo při analýze dat ze sondy NASA New Horizons, která v roce 2015 uskutečnila historický průlet kolem Pluta, skutečnou záři lze daleko lépe pozorovat z vesmíru než ze Země. Při pohledu ze Země je světlo z COB téměř neviditelné, ale jak sonda ukázala, z místa mnohem vzdálenějšího od sluneční soustavy jej vidíme zcela zřetelně.
Toto světlo druhé poloviny kosmického optického pozadí se nazývá zodiakální světlo. Sonda New Horizons jej zachytila ze vzdálenosti až daleko za Plutem, když pomocí kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) pořídila snímky místa v pozadí vesmíru, kde je jen málo hvězd a galaxií, pokud vůbec nějaké.
Na první pohled černočerný prostor, asi nejčernější, jak si umíte představit, se však změnil zásahem technologií. Poté, co vědci ze snímků digitálně odstranili ostatní zdroje světla, jako jsou hvězdy a galaxie, i cizí světlo generované jaderným zdrojem energie kosmické sondy, dokázali určit, kolik COB zde skutečně je, a změřili jeho jas.
Záhada kosmického optického pozadí odhalena
Astronomové až po této analýze zjistili překvapivou věc: Světlo, které odhalili, bylo daleko jasnější než čekali. „Ukázalo se, že galaxie, o kterých víme, mohou být příčinou asi poloviny hladiny, kterou vidíme,“ řekl hlavní autor studie, astronom Tod Lauer.
„Je zde zjevná anomálie. Nyní se jí musíme pokusit porozumět a vysvětlit ji,“ souhlasil s Lauerovým tvrzením spoluautor Marc Postman ze Space Telescope Science Institute (STScI). Oba vědci byli překvapeni, že dokážou vysvětlit jen polovinu světla, které sonda odhalila.
Dvě teorie o vesmírné záři
Dvojnásobné množství COB je stále velký rozdíl oproti dřívějším studiím. Astronomové v tuto chvíli mají dvě teorie.
Podle první může dodatečné světlo pocházet od potulných, kočovných hvězd, které se vznášejí v mezigalaktickém prostoru. Je jich však tolik, aby vysvětlovaly dodatečné světlo na pozadí?
Druhá teorie zase předpokládá existenci kompaktních galaxií, které jsou příliš slabé, než aby je Hubbleův vesmírný dalekohled dokázal odhalit. Mohl by je ale odhalit vesmírný teleskop Jamese Webba, který zahájil tato pozorování již v létě.
Kromě těchto dvou hlavních teorií připouští skupina vědců i to, že se astronomové zmýlili. Podle astrofyzika Michaela Zemcova z Rochesterského technologického institutu jde o odražené světlo z prachu Mléčné dráhy: „Děje se tam něco, co jsme nečekali, a v tom je ta zábavná část vědy. Astronomově vlastně říkají, že mimo galaxie je tolik světla, kolik je ho uvnitř galaxií. Je velmi obtížné se otočit směrem k astronomické komunitě a oznámit ji ‚Hej, lidi, chybí nám polovina vesmíru!‘ Tahle vědecká práce je nicméně založena na pevných základech.“
Výsledky jsou jistě zajímavé, ale k jejich objasnění je zapotřebí další práce. Proto budou v krátké době připraveny další mise a projekty, které budou tento fenomén blíže zkoumat.
Zdroje:
